Indie: co vám přinese sólo cestování

Do Indie a sama? A na tři měsíce? Fakt sama? Co když se ti něco stane? Co když onemocníš? A nebojíš se? Podobné otázky poslouchám před každou sólo cestou vcelku pravidelně. Potom přijde na řadu zkoumání, jestli to není trochu smutné cestovat bez někoho blízkého, být na všechny zážitky, starosti a radosti sama a nemít, s kým se o ně podělit.

Na delší toulání po Indii jsem se zatím vždycky vydávala sama, Evropu pak objíždím a obcházím zase nejčastěji s kamarády. Pokud za sebou máte podobnou zkušenost, mohli jste si všimnout, že cestování doslova na vlastní pěst a s někým dalším je hodně odlišné. Pokud byste se na jedno a totéž místo vypravili sami a potom jako součást skupinky (třeba i dvoučlenné), získáte často nesouměřitelné zkušenosti, jako kdybyste byli na dvou různých místech.

Kde je ten rozdíl?

Člověk, který cestuje sám, je – pokud se nezajímá jenom o vyvalení na nejbližší pláž – maximálně otevřený, přístupný a zranitelný právě díky tomu, že se pouští na cestu o samotě. Když cestuju s blízkým člověkem, vezu si část svého bezpečného a pohodlně zabydleného prostoru s sebou, mám na koho se spolehnout a nenavazuju tolik kontaktů s místními lidmi, k zážitkům z cesty se mísí příběhy a problémy spojené s mým spolucestovatelem. Zůstáváme tak nutně svým způsobem uzavření ke svému okolí.

kultura v indii

Samotnému cestovateli se lidé spíš otevřou

Během sólo cestování po Indii mě vždycky bavilo jen tak chodit po ulicích, posedávat v podnicích oblíbených místními a pozorovat cvrkot: jak se k sobě lidé navzájem chovají, jak – alespoň pro průměrného Středoevropana – neuvěřitelným způsobem funguje komunikace na ulici přecpané lidmi, kravami, rikšami, krámky a občas slonem, jak je možné proplést se bez nehody davem s nádobou plnou vody na hlavě…

To všechno chce čas. Zvlášť proto, že vás na každém kroku někdo zastaví a chce o vás něco vědět, hlavně, když jste sám. Jasně, nevyhnete se povrchním rozhovorům a odpovídáním na věčné otázky „Where are you from?“ a Is it in London?, ale často jsem se našla při dlouhém rozhovoru s lidmi, se kterými jsme si skutečně měli co říct. Jen těžko zapomenu na večerní debaty nad čajem v krámku rodiny pocházející z poušti v Rádžasthánu, která odešla do Karnátaky za lepším životem, nebo na hádky o životě s malířem, který utekl od rodiny v Dillí a přechodně zakotvil v jihoindické vesničce. Kdybych kolem nich procházela s kamarádem, pravděpodobně spolu mluvit nezačneme.indie_ulice

Nezávislost a trocha sobectví

Cestování ve dvojici, o větší partě nemluvě, je skvělá škola tolerance a demokracie v praxi. Každý máme jiný přístup k věcem, každého baví něco jiného, někdo se ostatním přizpůsobuje rád, jiný s tím má potíže.

Naproti tomu sólo cestování je neuvěřitelně svobodné. Nemusíte hledat kompromisy, vysvětlovat svá hnutí mysli, ale zkrátka vstanete a jdete dělat to, co vás právě láká. Můžete se zkusit zcela spolehnout na svoji intuici a nechat se překvapit tím, kam vás při toulání městem nebo krajinou zavede. Měnit plány jde v mžiku a bez diskuzí.

Samota a osamělost

Během delší cesty se nutně stane, že se člověk začne cítit osamělý, alespoň občas. Samotu si často opravdu užívám, ale pocit, že není s kým promluvit, to je něco docela jiného. Při cestování ve dvou je na to snadný lék. Na druhou stranu mi prožití osamělosti přišlo jako jedna z nejlepších zkušeností, kterých se mi může dostat.

indie cestování solo

Naučila jsem se, že nemá smysl snažit se nutkavě zahnat samotu a hledat někoho, s kým by se dalo povídat. Kdykoli jsem se vědomě pokoušela potkat někoho zajímavého, nezadařilo se. Ta obohacující setkání přicházejí sama od sebe, ne jako výsledek snahy. Osamělost a stesk po domově, rodině a přátelích je zkrátka něco, s čím je dobré naučit se žít, nakonec je báječné, že jsou lidé, po kterých se mi stýská. Přijmout ten pocit, vzít ho jako danost a přestat hledat způsob, jak ho utlumit, dokázat být sama sebou a sama se sebou… A dobrá zpráva je, že další ráno už svět zase vypadá jinak.

Povrchní rozhovory

Během cest jsem našla pár přátel snad na celý život, potkala jsem ale ohromnou spoustu lidí, se kterými jsem prohodila jen pár vět. Cestovatelská setkání, která se točí kolem zážitků z cest a dalších plánů, mi po čase přišla neuvěřitelně únavná a plytká. Po nějaké době vás zkrátka znudí odpovídat na to, kam se chystáte dál a co jste prožili.

Sdružování cestovatelů je báječná věc, ale občas mi přišlo, že se lidé k sobě mají spíš ze strachu ze samoty, z potřeby mít pořád s kým se bavit. To už mi přijde zajímavější moc nemluvit, přijmout občasnou nebo i častou samotu a víc se rozhlížet a naslouchat.

A co bezpečnost?

Během cestování s přítelem nebo ve skupince si člověk může dovolit leccos, na co při sólo cestách musím zapomenout. Jsou místa, kam je vždycky lepší vydat se alespoň ve dvou, třeba na delší túru v horách. Při cestování o samotě je potřeba dávat si větší pozor, vyhýbat se méně bezpečným místům zejména po setmění a oblékat se s rozumem – vždycky se mi osvědčilo nosit místní oblečení.

indie hory

Spolehnout se sami na sebe…

Delší cestu beru jako možnost sebepoznání. Když jsem se poprvé vydávala do zahraničí a rovnou sama, chtěla jsem se přesvědčit, že to zvládnu – že si dokážu poradit. A vida, osvědčilo se. Všechny zážitky nebyly zrovna příjemné, ale na druhou stranu vím, že i v krizových situacích nebo s hodně vysokou teplotou se dokážu rozhodovat. A to je příjemný pocit.

… a na ostatní

Máte strach, že onemocníte v cizím městě, obklopeni neznámými a lhostejnými lidmi a že vám nikdo nepomůže? Během svých cest po Indii jsem měla čím dál silnější pocit, že nedostávám vždycky to, co chci, ale s železnou pravidelností to, čeho je mi zapotřebí. A zjevně jsem potřebovala zjistit, že ani výše popsaná zkušenost není tak hrozná. Pomocná ruka se objevila a právě ti naprosto neznámí lidé mi pomohli ochotně a laskavě. Tak, jak by to nakonec na světě mělo fungovat.

pomoc v indii

Čistě praktické drobnosti

Sólo cestování přináší spoustu drobných obtíží (kamarád vám nepohlídá batoh, když musíte při přestupu na záchod, v autobuse se vedle vás šestnáct hodin střídá jeden otrava za druhým, není s kým se podělit o výdaje za pokoj a podobně), které podle mne bohatě vynahrazují příjemná překvapení – s prosbou o pohlídání batohu se obrátíte na cestovatele, se kterým nakonec strávíte další týden společné cesty, při opravdu únavné cestě autobusem, kdy už všeho a všech máte po krk, si vedle vás sedne korektní pán, který vás váhavě (to protože se bojí, abyste si to špatně nevyložili) pozve domů ke své rodině, ke které se budete při příští cestě do země dlouho předem těšit na návštěvu, zcela po haluzi vás nechají přespat v budhistickém klášteře nebo na čajové plantáži a podobně.

Obecně by se dalo říct, že i když moc ráda cestuju s mužem nebo s kamarády, vyzkoušet si pár cest opravdu na vlastní pěst je výborná příležitost, jak se dostat do hlubšího kontaktu s místem, s lidmi, kteří tam žijí, a nakonec i sama se sebou.

Také by vás mohlo zajímat:

Nudle a hadí polévka: potravinářský zájezd do Hongkongu

Najdou se i tací blázni, kteří cestují jen za neobvyklými kulinářskými zážitky. Jednou z možností, jak ochutnat ty nejšílenější jídla, je přihlásit se na potravinářský zájezd do Hongkongu…

Zájezd za jídlem, to jako fakt?

Někteří lidé si stojí za názorem, že potravinový zájezd je nejlepší způsob, jak poznat kulinářskou kulturu v určité zemi nebo městě. V průběhu expedice vám průvodci poskytnou také informace o kultuře jako celku a nabídnou spoustu dalších exotických zážitků. Notěpic!

hongkong-straatbeeld-790x593

Turné za jídlem, které si můžete zaplatit v Hongkongu, je perfektním příkladem kulinářského zájezdu. Součástí návštěv restaurací jsou i prohlídky a ochutnávky v levných bistrech.

hongkong-foodtour-uitleg-790x593 hongkong-streetfoodtour21-790x593 hongkong-streetfoodtour-790x565

Nemusíte se bát, že se s hůlkami ztrapníte. Představení typického nádobí a výuka jedení s hůlkami je v ceně zájezdu. Na trapasy zápaďáků jsou tady opravdu zvyklí. Ochutnáte třeba tradiční plněné knedlíčky, které se podávají k hlavnímu jídlu i polévce a hůlkami si je budete rovnou napichovat. 🙂

Na večeřích ochutnáte od všeho trochu, nespokojte se s jedním výběrem z menu (které je v čínštině, takže stejně nevíte, co jste si objednali). Tímto způsobem můžete zjistit, co se vám nejvíce chutná a příště už budete vědět, co si dát na talíř.hongkong-foodtour-table2-790x527

Takže si pak třeba objednáte tuto výbornou hadí polévku. Mňam!

snakesoup-790x593

Nebo sladké dobroty…

hongkong-foodtour-aubergine1-790x593 hongkong-foodtour-dessert-775x600

Nenechte si ujít tradiční mangovou polévku.

hongkong-foodtour-mango-dessert-790x593

A samozřejmě, nudle na všechny způsoby třikrát denně…

hongkong-foodtour-peanut-noodles-790x593

A příště už ochutnávka na vlastní pěst! 🙂 Za super fotky a příběh z cest děkujeme cestovatelkám Miriam a Anně Marii.

Bali: Jaké to je být digitálním nomádem?

Náš server vám dnes přináší rozhovor s Martinem Froňkem. Martin po dvou letech strávených v kanceláři svoji práci pověsil na hřebík a dokázal si sehnat vlastní klienty ve stejném oboru  (tvorba webů) a tím se poměrně nedávno zařadil mezi skupinu lidí, pro které se vžil zajímavý název „digitální nomádi“.

Ti ke své práci totiž potřebují pouze notebook a internet, což jim umožňuje vycestovat kdykoli a kamkoli bez toho, aby si museli brát dovolenou a byli tak omezeni pouze na poměrně krátkou dobu pobytu. Kromě několika kratších výletů během minulého roku se nedávno vrátil ze svého prvního dlouhodobějšího pobytu na známém indonéském ostrově Bali. V tomto rozhovoru jsme se zaměřili na jeho dojmy coby začínajícího digitální nomáda.

digitální nomádováníMartine, proč ses rozhodl jet právě na Bali?

Pro první dlouhodobý pobyt jsem se rozhodoval mezi několika lokalitami, které mě lákaly a v budoucnu je chci určitě všechny alespoň na kratší dobu navštívit. Ze začátku jsem zvažoval cestu po několika asijských zemích najednou, ale nakonec jsem se alespoň pro první výjezd rozhodl, že zůstanu celou dobu v jedné lokalitě – přece jen je potřeba mít svoji práci i na cestách hotovou, což by časté přelety pravděpodobně dost komplikovaly. Kromě Bali jsem zvažoval několik dalších lokalit, převážně v Asii a Jižní Americe, ale dal jsem nakonec na zkušenosti mnoha lidí, kteří byli z tohoto oblíbeného místa doslova unešeni a vydal jsem se tam přesto, že jsem v tomto období riskoval časté deště, které se nakonec naštěstí tento rok příliš nekonaly.

Jaké jsou na Bali ceny?

O Bali zde koluje polomýtus, že je extrémně levné. Já to nemůžu potvrdit – je sice pravda, že se tam dá přežít velice levně, ovšem je opravdu potřeba zdůraznit slovo „přežít“. Ano, můžete si v místních stáncích objednávat jídlo za 25 či 30 korun a rozhodně doporučuji většinu jejich specialit vyzkoušet, nicméně není to nic, co byste chtěli jíst dlouhodobě. Ano, je možné najít ubytování pouze za několik tisícovek měsíčně, ale opět platí, že to – velice mírně řečeno – pravděpodobně nebude žádný luxus. Shrnul bych to tak, že pokud si chcete udržet stejný životní styl jako v Praze, zaplatíte za to zhruba stejně jako zde, ne-li o něco více.

A co ta kultura? Zažil si nějaký kulturní šok?bali

Kulturní šok jsem zažil pouze v pozitivním slova smyslu a zároveň ho považuji za ten hlavní důvod, proč mělo smysl jet a strávit tam delší dobu. Ihned po příletu jsem zaznamenal zcela odlišné chování a přístup lidí – jsou neuvěřitelně srdeční a pozitivní a obvykle je to zcela upřímné, ovšem jak později poznáte, je potřeba si dát pozor na to, že část z nich toho umí velice dobře využít k tomu, aby z vás jako turisty dostali co nejvíce peněz. Pokud neumíte smlouvat, připravte se na to, že tam pravděpodobně necháte ranec, ale to je zkrátka součást jejich mentality a nevidím na tom nic moc špatného.

Jaká tam je doprava?

Osobně jsem tam nikdy nevyužil veřejné dopravy. Ulice jsou doslova narvané skútry a pokud dobře smlouváte, sveze vás místní na motorce kamkoli v rozumné vzdálenosti za cenu do sta korun. Skútr je možné si i pronajmout za cenu asi 120 korun za den, nicméně pravidla silničního provozu jsou dost odlišná od našich a na cizince to působí jako naprostý chaos, takže v zájmu bezpečnosti bych to moc nedoporučoval. Rovněž je nutné mít mezinárodní řidičský průkaz, místní policisté za jeho absenci turisty velice rádi pokutují. Co se týká celodenních výletů, není vůbec žádný problém najít člověka, kterému dáte půl milionu rupií, tedy zhruba našich tisíc korun, a on vás celý den vozí autem po největších atrakcích na ostrově.

jídlo baliCo Bali a jídlo?

Zastávám názor, že pokud člověk cestuje a neochutná alespoň většinu místních specialit, cestuje pouze napůl, protože jídlo je jednou z hlavních součástí každé kultury. Na Bali mě nejvíce zaujalo jídlo s indonéským názvem „babi guling“ – jde o grilované sele, které se před grilováním naplní velmi silným a ostrým kořením, které během tepelné úpravy prostoupí celým masem a dodá mu jeho specifickou chuť. Je to vynikající věc, stejně jako několik dalších specialit; při dlouhodobém pobytu se jich však dříve nebo později přejíte a jste rádi, že si v turističtější části můžete dát svůj oblíbený hamburger s hranolky nebo dobrou italskou pizzu.

Je na Bali bezpečno?

Na Bali příliš mnoho nebezpečí nehrozí, což ovšem platí pouze pokud dodržujete určitá pravidla. Například pokud se procházíte po hlavní ulici v Kutě, zcela jistě se setkáte s drogovými dealery, kteří se vám jako turistovi budou snažit prodat všelijaké drogy a pouze za jejich držení hrozí, že si pobyt v Indonésii prodloužíte o několik desetiletí. Stačí se podobným situacím vyhýbat a neměl by být žádný problém.

Jaké tipy bys dal lidem, kteří se tam chystají?indonésie bydlení

Rozhodně bych doporučil si s sebou vzít několik platebních karet od různých bank, nebo se minimálně informovat u své banky, jaký je limit výběru v dané lokalitě. Jedna z mých karet mi například odmítla vydat více než v přepočtu asi 3000 Kč týdně a na infolince mi bylo suše řečeno, že limit v Indonésii je zkrátka stanoven takto a nelze zvýšit. Kdybych neměl druhou kartu, byl by to problém, který by se dost blbě řešil. Jinak rozhodně doporučuji poznat nějaké místní lidi a strávit s nimi nějaký čas, přestože jejich znalost angličtiny je typicky velmi limitovaná, takže si moc nepokecáte, ale přesto poznáte, jak žijí, a to je skvělý zážitek. Několikrát jsem byl místními pozván například na večeři do jejich domu s jejich rodinou, pozvání jsem obvykle přijal a pokládám to za jedny z nejzajímavějších zážitků.

Co internet v Asii?

Nejde pouze o Asii, internet je pro digitálního nomáda – narozdíl od běžného turisty – všeobecně naprosto stěžejní věc a je potřeba si být před odletem zcela jist, že s ním nebude problém. Já už jsem naštěstí do Indonésie letěl poučen z předchozí chyby na ostrově Gran Canaria, kde jsem si objednal ubytování, kde byl internet inzerovaný, nicméně byl nepoužitelný. Majitel ubytování vám samozřejmě tuto věc nesdělí, přestože se na ni vyloženě zeptáte, to znamená, že jediná cesta, jak si být jist, je pročíst si recenze a jakmile se objeví zmínka, že internet zde je nespolehlivý, nebrat. Ale každý problém se dá vyřešit, například na těch kanárech jsem si nakonec zakoupil místní SIM s LTE. To lze udělat i na Bali, i tam jsou již nyní poskytovatelé, kteří podporují 4G.

bali kavárnaCo si tam dělal a co tě nejvíce zaujalo?

Odletěl jsem před Vánoci, takže jsem měl prvních čtrnáct dní volno a procestoval jsem veškeré „povinné“ turistické atrakce. Musím však říci, že to alespoň z mého pohledu rozhodně není to, proč na Bali jet, nebo proč vůbec být digitálním nomádem. Ta hlavní zkušenost je v tom, že to místo nejen navštívíte, ale alespoň kratší dobu tam žijete – v tom vnímám ten rozdíl mezi turistikou a nomádstvím. Takže mě nejvíce zaujal ten samotný pocit z toho ostrova – ty turistické atrakce, kterými si tam většina lidí zaplní celou dovolenou, pro mě byl jen takový bonus.

Potkal jsi tam nějaké další freelancery? Koho?

Odletěl jsem sám, to znamená, že původní plán byl se určitě setkat s ostatními digitálními nomády, na což existují internetová fóra. Nakonec k tomu však ani nedošlo, protože jsem se i mimo tuto komunitu seznámil s tolika místními lidmi i turisty, že jsem tuto potřebu vůbec necítil. Alespoň na mě to působilo tak, že jsou návštěvníci ostrova od Baličanů nakaženi pohodou a dobrou náladou a najednou se každý baví s každým.

Máš nějaké rady pro někoho, kdo by chtěl začít s nomádováním?

Jde o situaci, ve které člověk je. Pokud vás tento životní styl láká a děláte práci, kterou lze do nomádství převést zkrátka tak, že opustíte zaměstnání a seženete si vlastní klienty, pak moje rada zní – udělejte to. Bude to rozhodnutí, kterého nebudete litovat. Pokud jste však v zaměstnání, které je v oboru, ve kterém to zkrátka nejde, rozhodně neuškodí strávit jeden až dva roky v jiné oblasti v kanceláři, kde se velmi rychle naučíte, co potřebujete umět, a teprve poté začít tyto služby poskytovat soukromě.

Klientům to nevadí?

Na své práci mám rád to, že moje klienty zajímá jediná věc, a to jestli svoji práci odevzdám včas a v pořádku. Nicméně určité problémy tady samozřejmě jsou, například můj současný největší klient je z USA, kde je časová zóna například oproti Bali posunuta o 13 hodin, což znamená, že pravidelné ‚ranní‘ telefonáty probíhaly v jedenáct večer místního času. Ale to je extrémně nízká daň za to, že již nemusíte svůj čas trávit v pražské kanceláři.

Vnímáš po návratu něco jinak?rušné ulice indonesie

Nečekal jsem, že to tak bude, ze začátku jsem se tam jel prostě jen podívat, takže jsem sám překvapen, že na tuto otázku musím odpovědět kladně. Indonésie je poměrně chudá země a když tam člověk stráví nějaký čas, tak si začne uvědomovat spoustu věcí, které my v Evropě máme a považujeme za samozřejmé, a přitom pro jiné lidi mnoho z toho zůstává pouze nedosažitelným snem. Člověk si potom začne o něco víc vážit toho, co má.

Na co se teď soustředíš a co vše děláš?

Je toho teď poměrně hodně, kromě klientů, pro které vytvářím weby, jsem také spoluzakladatelem nového projektu, který snad posune moje cestování ještě o úroveň výše, protože pokud se nám podaří prorazit, nebudu již muset pracovat pro klienty, ale ve vlastní firmě – vše samozřejmě rovněž na dálku. Ale to, jestli to vyjde, je zatím ve hvězdách. Mojí třetí činností – a tady si udělám malou reklamu – je to, že jsem začal učit začátečníky, kteří mají zájem o stejný životní styl, jak to udělat – to znamená nejen jak vytvářet weby, ale i jak na tom vydělat dost peněz, a to na dálku. Uvidíme, jak to půjde, mám zatím jen jednoho studenta, ale zatím to s ním vypadá velice dobře a věřím, že by se do půl roku mohl uchytit v nějaké firmě a potom postupovat dál.

Kde je a není potřeba vízum?

Kam občané ČŘ potřebují víza?

mít platný cestovní pas kolikrát nestačí, je také potřeba mít připravené vízum. Pro zpřehlednění vám přinášíme seznam těchto států:

Austrálie – žádost o vízum lze řešit elektronicky nebo na Velvyslanectví Austrálie v Praze a musíte mít čistý trestní rejstřík.

Afrika

  • Egypt – lze zažádat před odletem na ambasádě Egypta v Praze nebo až po příletu na letišti, či v přístavech země.
  • Tanzánie – o vízum lze zažádat na na všech leteckých, silničních, železničních a námořních hraničních přechodech.

Asie

  • Kambodža – nejjednodušším způsobem je získání tzv. e-Víza po internetu. o vízum lze zažádat na na všech leteckých, silničních, železničních hraničních přechodech.
  • Čína – musíte zažádat na ambasádě Čínské Lidové Republiky v Praze. Čínské vízum je velmi drahé.
  • Indie – o indická víza lze zažádat pouze na Velvyslanectví Indické republiky v Praze. Vízum NELZE získat na hraničním přechodu na letišti v Dillí.
  • Indonésie Bali – o vízum lze požádat na všech letištích v Indonésii.
  • Jordánsko jednorázové vstupní vízum lze získat na letišti a pozemních hraničních přechodech (s výjimkou přechodu Allenby Bridge/King Hussein Bridge).
  • Nepál vízum lze získat buď přímo na hraničním přechodu. Některé zejména horské oblasti Nepálu jsou zřejmě z důvodu bezpečnosti pro běžného turistu nedostupné a je potřeba zařídit si speciální povolení pro vstup.
  • Rusko – ruské vízum lze získat pouze  pouze na ruských velvyslanectvích a konzulátech. Případně lze využít služeb cestovních kanceláří s určitou provizí. Je zde nutná ohlašovací povinnost, která nemusí v případě tranzitu platit.
  • Srí Lanka – žádost o vstup se dělá elektronicky registrací (ETA=Electronic Travel Authorization).
  • Spojené arabské emiráty – o vízum lze zažádat na Velvyslanectví SAE sídlícího ve Vídni, případně lze využít cestovních kanceláří.
  • Tibet – k návštěvě je nutné povolení, které lze získat pouze u autorizované cestovní kanceláře Shen Hu Travel Agency v Pekingu.

Kam lze cestovat bez víz

USA: Občané ČR, kteří cestující do Spojených států za turistickým nebo obchodním účelem na méně než 90 dnů mohou  cestovat bez víz.

Evropa: Všechny země Evropské unie, Albánie, Andorra,  Bosna a Hercegovina, Černá Hora, Chorvatsko, Island,  Lichtenštejnsko,  Makedonie, Moldavsko, Monako, Norsko, San Marino, Srbsko, Švýcarsko, Turecko, Ukrajina, Vatikán, Gruzie, Arménie

Asie: Filipíny, Hongkong, Japonsko, Korejská republika, Macao, Malajsie, Singapur, Brunej, Tchaj-wan, Kazachstán

Afrika: Gambie, Jihoafrická republika, Maroko, Mauricius, Seychely

Jižní Amerika: Argentina, Bolívie, Brazílie, Ekvádor, Chile, Kolumbie, Paraguay, Peru, Uruguay, Venezuela.

Střední Amerika: Mexiko, Antigua a Barbuda, Belize, Dominikánská republika, Guatemala, Honduras, Kostarika, Nikaragua, Panama, Salvador