Pavel Klega: objíždím planetu a poznávám vše, co se dá

Pavel Klega se nebál začít žít svůj sen, který má pravděpodobně mnoho z nás. Jako dvacetiosmiletý informatik odešel z práce a vykašlal se na vyřádkovaný běžný život, aby sám stopem projel celý svět. To chtěl zvládnout za 3 roky. Nedávno však oslavil 30 a jeho plán se trochu změnil. Nemá kam spěchat a tak si užívá pomalého cestování. S Pavlem jsem se spojil dříve tento rok a zeptal se ho na pár otázek ohledně jeho životního stylu.

Ahoj Pavle, kde se zrovna nacházíš a co Tě čeká v nejbližších dnech?

Zdar Kubo, zrovna se nacházím ve Svaté Kateřině na sinajském poloostrově a v těchto dnech jsem začal psát mou knížku a kterou bych chtěl mít do konce září hotovou.

Jak by si svou cestu a způsob života představil někomu, kdo tě ještě nezná?

Jsem dobrodružný kočovník a stopem pomalu objíždím planetu a poznávám vše, co se dá. Je to pro mě taková škola života. Své poznatky s postřehy se snažím předávat na fejsu, blogu a stříhám videa z cest. Nejvíce mě naplňuje, když ostatní inspiruji.

Jak si vybíral země, které chceš navštívit?

No moc to nepřebírám. Chci se podívat všude kam to bude možné, pokud mě nezastaví v nějaké zemi válka nebo mi celník nepřiklepne vstupní víza.

Rád si děláš statistiky toho, co máš za sebou, jaká jsou aktuální čísla?

Ano trošku si to značím. Momentálně už jsem 700 dní na cestě, urazil jsem 18,000 km, navštívil 21 zemí a stopnul 220 aut.

Výstřižek_mapa

V jednom rozhovoru si sdělil, že cestovat v jednom kuse se nedá. Když cítíš, že zrovna bylo již dost cestování, je pro tebe důležité kde a na jak dlouho se usadíš?

No je to různé. Občas potřebuji oddech hlavně od lidí, protože jsem jim hodně na blízku a někdy to s nimi může být náročné. Usadím se většinou tam, kde se mi zalíbí a cítím se dobře. Teďka už jsem delší dobu v Egyptě, ale to jen proto, že jsem se rozhodl zpracovat všechny videa než pojedu dále.

pavel_adventurer

Co všechno máš vlastně s sebou? Určitě sis nevzal celý šatník.

Jasně, mám takový skladací z Ikei, do kterého se vejdou štrample a kožená vesta po pradědečkovi. Oblečení nemám skoro žadné, nevadí mi chodit pořád v tom samém, dokuď to nezačne smrdět, což už pak vadí nejenom mě, ale i mému okolí.

Z poměrně nepříjemných důvodů si vyhodil svůj pas, můžeš našim čtenářům vysvětlit v krátkosti proč? Setkal ses s podobnými problémy i někde jinde?

Měl jsem v něm razítko z egypstko-izraelského přechodu Taba z čímž bych nedostal sudánské vísum, takže to byl trochu punk, ale vše naštěstí dobře dopadlo.

klega

Jaký je teď zhruba tvůj běžný týdenní rozpočet? Jak moc ho jednotlivé státy ovlivnily?

Kdysi jsem byl pes a evidoval si každou útratu. Od té doby, co jsem na cestě jsem učetnictví zahodil, takže odhaduji, že utratím za týden tak 0-1000 kč v závislosti jestli jsem ubytovaný a jídlo si platím sám nebo jsem u někoho doma, kdo mě hostí.

pavel klega afrika

Určitě si vyzkoušel i couchsurfing. Jaké s ním máš zkušenosti?

No jasně hodněkrát. Jo je to pecka. Potkáš fajn lidi, kteří jsou na stejné vlně a parádně díky nim poznáš jejich zemi.

V Tiraně si prý ochutnal ovčí hlavu, jindy zas živý hmyz nebo i vlastní moč, nastala někdy situace, kdy sis řekl, že tohle už je moc?

Já dokážu sníst téměř cokoliv, hlavně pokuď se jedná o výzvy a vyzkoušení něčeho nového. Paradoxně nesnáším kravský žaludek a jelita. Ale kdybych umíral hladem, tak bych snědl i to.

klega jidlo

Také si strávil sám noc v poušti, co tě k tomu vedlo?

Občas si potřebuji odpočinout od lidí a moc rád jednou za čas trávím čas úplně o samotě. Navíc taková noc v poušti pod miliardou hvězd je lepší než nějaká terapie u psychologa.

Změnil se za tu dobu na cestách postoj či důvod, proč to vše děláš?

Věci se ve mně občas mění. Jednou vidím důvod více v tom jindy zase v onom. Dělám to hlavně protože cítím v srdci, že to mám dělat. Občas nedokážeme vidět do dálky nebo za roh. Ale jednou pochopíme, proč to všechno mělo být a vše do sebe zapadne jako skládanka.

Z tvých příspěvků je vidět, že si ušel dalekou duševní pouť, má dlouhodobé cestování nějaký vliv i na tvé tělo?

Samozřejmě. Člověk se hodně mění jak psychicky tak fyzicky. Když Egypťané koukali na mé dva pasy, kdy jeden jsem pořídil před začátkem cesty a druhý s aktuální fotkou v Izraeli, tak si mysleli, že jsem měl plastickou operaci.

klega pavel

Vzpomeneš si ještě na začátky tvých cest?

Jasně. Hlavně ty silné věci mám pořád před očima.

Udělal bys teď něco jinak?

Ne, neudělal. Všechno dobré i špatné se stalo, abych se z toho ponaučil. Udělal jsem mnoho chyb ve všem možném a to je proto, že jsem s tím neměl zkušenost, což je v pořádku, protože ani já jsem učený z nebe nespadl.

A co rodiče? Jak se postavili k Tvému plánu?

Nejlépe jak mohli. Fandí mi a podporují, co můžou. Jsou zlatí a miluji je nade vše.

klega pavel fotky

Když jste se opět setkali v Izraeli po více než roce, bylo to plné emocí. Změnilo to nějak tvůj pohled na budoucí cesty?

Setkáni s nimy byl pořadný fičák. Krásně jsem si pobrečeli. Ano, oba rodiče to nějak na staré kolena začalo lákat do světa a chcou zase za mnou nějak přijet.

Co říkáš na životní styl digitálních nomádů? Myslíš, že by ti takový život také vyhovoval?

Já jsem takový hybrid dobrodružného a digitálního nomáda, protože občas trávím za obrazovkou spoustu času. Když najdu balanc mezi nomáděním cestovním a digitálním, tak jsem maximálně spokojený.

Pavla můžete sledovat na Facebook, Twitteru, Instagramu nebo Youtube.

Také by vás mohlo zajímat:

Uložit

Uložit

Uložit

Přednáška: jak jsem cestovala Kanadou na blind

Míša Hrdá je vášnivá cestovatelka a amatérský fotograf, který se nebojí vykročit do neznáma a rozhodně se nenechá zastrašit žádnou překážkou. O to víc je její příběch zajímavý tím, že zvládla na vlastní pěst procestovat téměř 40 států a zároveň studovat VŠ. Díky velkému zájmu také začala o svých cestách a hlavně té poslední přednášet. V dnešním rozhovru jsem se zaměřil na to, proč a co ji vlastně přimělo zvolit tento životní styl.

cestování blázenCo pro tebe znamená cestování?

Je to koníček, kterej vygradoval v závislost. Jakmile nevytáhnu pár dní paty z rodný vísky a blízkýho okolí sem nesvá a protivná. Nemusí to hned bejt za hranice, ale prostě potřebuju dostat svojí dávku v podobě prozkoumání novejch míst, nebo podívání se na ty starý jinejma očima. Když už ale za hranice vyjedu, velkou část mejch zážitků tvořej lidi, jak se k tobě chovaj, jestli ti pomůžou nebo poraděj…To místo může bejt sebeúžasnější, ale když na tebe koukaj jak na vraha, jenom tě chtěj vobrat a nikdy ti nepomůžou…do takovýho místa už se nechceš vrátit… Nebo aspoň já ne.

Kdy si začala cestovat takhle na vlastní pěst? 

Zhruba před 5-6 lety a 33 státy. Kanáry na 3 tejdny, pak Africká Rwanda s místní kámoškou a jejím 9 měsíčním synem. To byly ale všechno dovolenky. Na první delší cestu jsem se vydala jako au pair do Finska, odkud jsem se podívala do Ruska a Švédska a odstartovala tím svojí šňůru prázdninových au pair výletů v USA a Austrálii (což byla moje nejdelší půl roční cesta) a když už mi ty děti lezly krkem tak jsem si řekla, že zkusím něco jinýho a zařídila si working holiday vizum v Kanadě.

Tenkrát ve Finsku jsem si spočítala kolik států mám zatím projetejch – začínala jsem na 15 státech, dneska mám na svý mapě 38 teček.

Kde se Ti líbilo nejvíc?

Všude v horách. A protože valnou většinu svýho pobytu v Kanadě jsem strávila právě v horách, asi bych řekla Kanada. Taky to bylo daný tim, že jsem musela naprosto improvizovat skoro celou dobu.

kanada cestování fotky

Plán, kterej sem měla nevyšel, do Kanady mě nejdřív nepustili, když už sem se tam na poněkolikátý dostala tak se mi uplně nelíbilo v práci, kterou jsem měla, tak jsem s ní prostě po měsíci a půl sekla a s uplně cizejma chlapama se v malym karavanu, kterej zezačátku ani netopil, vydala na Aljašku. Po měsíci cestování jsem si zase našla práci v Kanadskejch skalnatejch horách kde sem to naprosto milovala a rozhodně se tam někdy vrátim. No a o těhlech mejch zážitkách v Kanadě a Aljašce jsou právě ty přednášky.

amerika cestopis

Těch krásnejch zemí jsem ale viděla spousty, západ Ameriky byl skvělej nebo třeba Zéland. Ze zážitků asi pobyt s místníma ve Rwandě. Ale i negativní zážitky jako loupežný přepadení v Salvadoru patřej do těch nezapomenutelnejch.

Jsi stále student, kde na to všechno bereš?

Makám. Při škole učim angličtinu a pokaždý, když někam na delší dobu vyjedu tak tam chvíli pracuju, a to co si vydělám, tam zase utratím. A Cestovat se dá hodně levně, dneska je o tom spoustu přednášek a článků, jak cestovat za lacinku nebo i zadara, stačí přestat jenom číst a začít realizovat.

Články, které s tím pomohou:

Proč by měli lidi cestovat?

Aby si přestali stěžovat. Aby poznali, že je spoustu států, kde se mají líp, ale ještě víc je těch, kde lidi žijou tak, že si to ani nedokážeme představit… Hlavně proto, aby zjistili, že my se tady vlastně máme celkem dobře, je to cesta k sebepoznání!

kanada jezera

Na co se můžeme těšit?

Na podzim. Většinu přednášek o Kanadě mám už za sebou, ale určitě se rozroste seznam míst, protože měli hroznej úspěch a lidi z celý ČR mi píšou ať přijedu taky k nim. Teď pracuju na přednášce o Aljašce, kterou jsem mimo jiné projela i s 60ti letým dědou, kterej nikdy na vlastní pěst nejen necestoval, ale ani nekempoval nebo v životě nešel na tůru a ke všemu to byl ten nejparanoidnější člověk co znám. No a přes léto určitě zpracujeme s přítelem Filipíny, který jsme spojili trochu i s charitou, takže ty zážitky jsou zase trochu jiný. Ti, kteří nás oba znají se asi na tuhle přednášku těší nejvíc, protože to pravděpodobně bude slušný procvičení bránic. Plánuju ale i USA, Střední Ameriku a všechny ostatní budoucí zážitky, který budou stát za to.

kanada zvirata

Míšo, dokázala bys v rychlosti dát pár tipů?

Nebojte se využívat couchsurfingu nebo stopování. Pokud chcete hledat práci, tak pro Kanadu www.kijiji.ca a craiglist.com, kde se daj najít i travel buddies a rideshare a platí to i pro Ameriku. AirBnB je rozhodně levnější než booking.com, ale ne všude. V některejch americkej městech třeba San Francisco – tam na airbnb bylo vsechno vyprodany…ale tak tj obecne vsude…v hoodne turistickejch oblastech v sezone nespolihat ze najdu ubytovani na blind za lacinku…chce to budkovat dost dopredu,na tom uz sem skapala tolikrat 🙂

Ale zase se toho človek nesmí bát… to je obecně problém cestování.

Cyklus přednášek – Kanada na blind – přednáška s projekcí

 

Bali: Jaké to je být digitálním nomádem?

Náš server vám dnes přináší rozhovor s Martinem Froňkem. Martin po dvou letech strávených v kanceláři svoji práci pověsil na hřebík a dokázal si sehnat vlastní klienty ve stejném oboru  (tvorba webů) a tím se poměrně nedávno zařadil mezi skupinu lidí, pro které se vžil zajímavý název „digitální nomádi“.

Ti ke své práci totiž potřebují pouze notebook a internet, což jim umožňuje vycestovat kdykoli a kamkoli bez toho, aby si museli brát dovolenou a byli tak omezeni pouze na poměrně krátkou dobu pobytu. Kromě několika kratších výletů během minulého roku se nedávno vrátil ze svého prvního dlouhodobějšího pobytu na známém indonéském ostrově Bali. V tomto rozhovoru jsme se zaměřili na jeho dojmy coby začínajícího digitální nomáda.

digitální nomádováníMartine, proč ses rozhodl jet právě na Bali?

Pro první dlouhodobý pobyt jsem se rozhodoval mezi několika lokalitami, které mě lákaly a v budoucnu je chci určitě všechny alespoň na kratší dobu navštívit. Ze začátku jsem zvažoval cestu po několika asijských zemích najednou, ale nakonec jsem se alespoň pro první výjezd rozhodl, že zůstanu celou dobu v jedné lokalitě – přece jen je potřeba mít svoji práci i na cestách hotovou, což by časté přelety pravděpodobně dost komplikovaly. Kromě Bali jsem zvažoval několik dalších lokalit, převážně v Asii a Jižní Americe, ale dal jsem nakonec na zkušenosti mnoha lidí, kteří byli z tohoto oblíbeného místa doslova unešeni a vydal jsem se tam přesto, že jsem v tomto období riskoval časté deště, které se nakonec naštěstí tento rok příliš nekonaly.

Jaké jsou na Bali ceny?

O Bali zde koluje polomýtus, že je extrémně levné. Já to nemůžu potvrdit – je sice pravda, že se tam dá přežít velice levně, ovšem je opravdu potřeba zdůraznit slovo „přežít“. Ano, můžete si v místních stáncích objednávat jídlo za 25 či 30 korun a rozhodně doporučuji většinu jejich specialit vyzkoušet, nicméně není to nic, co byste chtěli jíst dlouhodobě. Ano, je možné najít ubytování pouze za několik tisícovek měsíčně, ale opět platí, že to – velice mírně řečeno – pravděpodobně nebude žádný luxus. Shrnul bych to tak, že pokud si chcete udržet stejný životní styl jako v Praze, zaplatíte za to zhruba stejně jako zde, ne-li o něco více.

A co ta kultura? Zažil si nějaký kulturní šok?bali

Kulturní šok jsem zažil pouze v pozitivním slova smyslu a zároveň ho považuji za ten hlavní důvod, proč mělo smysl jet a strávit tam delší dobu. Ihned po příletu jsem zaznamenal zcela odlišné chování a přístup lidí – jsou neuvěřitelně srdeční a pozitivní a obvykle je to zcela upřímné, ovšem jak později poznáte, je potřeba si dát pozor na to, že část z nich toho umí velice dobře využít k tomu, aby z vás jako turisty dostali co nejvíce peněz. Pokud neumíte smlouvat, připravte se na to, že tam pravděpodobně necháte ranec, ale to je zkrátka součást jejich mentality a nevidím na tom nic moc špatného.

Jaká tam je doprava?

Osobně jsem tam nikdy nevyužil veřejné dopravy. Ulice jsou doslova narvané skútry a pokud dobře smlouváte, sveze vás místní na motorce kamkoli v rozumné vzdálenosti za cenu do sta korun. Skútr je možné si i pronajmout za cenu asi 120 korun za den, nicméně pravidla silničního provozu jsou dost odlišná od našich a na cizince to působí jako naprostý chaos, takže v zájmu bezpečnosti bych to moc nedoporučoval. Rovněž je nutné mít mezinárodní řidičský průkaz, místní policisté za jeho absenci turisty velice rádi pokutují. Co se týká celodenních výletů, není vůbec žádný problém najít člověka, kterému dáte půl milionu rupií, tedy zhruba našich tisíc korun, a on vás celý den vozí autem po největších atrakcích na ostrově.

jídlo baliCo Bali a jídlo?

Zastávám názor, že pokud člověk cestuje a neochutná alespoň většinu místních specialit, cestuje pouze napůl, protože jídlo je jednou z hlavních součástí každé kultury. Na Bali mě nejvíce zaujalo jídlo s indonéským názvem „babi guling“ – jde o grilované sele, které se před grilováním naplní velmi silným a ostrým kořením, které během tepelné úpravy prostoupí celým masem a dodá mu jeho specifickou chuť. Je to vynikající věc, stejně jako několik dalších specialit; při dlouhodobém pobytu se jich však dříve nebo později přejíte a jste rádi, že si v turističtější části můžete dát svůj oblíbený hamburger s hranolky nebo dobrou italskou pizzu.

Je na Bali bezpečno?

Na Bali příliš mnoho nebezpečí nehrozí, což ovšem platí pouze pokud dodržujete určitá pravidla. Například pokud se procházíte po hlavní ulici v Kutě, zcela jistě se setkáte s drogovými dealery, kteří se vám jako turistovi budou snažit prodat všelijaké drogy a pouze za jejich držení hrozí, že si pobyt v Indonésii prodloužíte o několik desetiletí. Stačí se podobným situacím vyhýbat a neměl by být žádný problém.

Jaké tipy bys dal lidem, kteří se tam chystají?indonésie bydlení

Rozhodně bych doporučil si s sebou vzít několik platebních karet od různých bank, nebo se minimálně informovat u své banky, jaký je limit výběru v dané lokalitě. Jedna z mých karet mi například odmítla vydat více než v přepočtu asi 3000 Kč týdně a na infolince mi bylo suše řečeno, že limit v Indonésii je zkrátka stanoven takto a nelze zvýšit. Kdybych neměl druhou kartu, byl by to problém, který by se dost blbě řešil. Jinak rozhodně doporučuji poznat nějaké místní lidi a strávit s nimi nějaký čas, přestože jejich znalost angličtiny je typicky velmi limitovaná, takže si moc nepokecáte, ale přesto poznáte, jak žijí, a to je skvělý zážitek. Několikrát jsem byl místními pozván například na večeři do jejich domu s jejich rodinou, pozvání jsem obvykle přijal a pokládám to za jedny z nejzajímavějších zážitků.

Co internet v Asii?

Nejde pouze o Asii, internet je pro digitálního nomáda – narozdíl od běžného turisty – všeobecně naprosto stěžejní věc a je potřeba si být před odletem zcela jist, že s ním nebude problém. Já už jsem naštěstí do Indonésie letěl poučen z předchozí chyby na ostrově Gran Canaria, kde jsem si objednal ubytování, kde byl internet inzerovaný, nicméně byl nepoužitelný. Majitel ubytování vám samozřejmě tuto věc nesdělí, přestože se na ni vyloženě zeptáte, to znamená, že jediná cesta, jak si být jist, je pročíst si recenze a jakmile se objeví zmínka, že internet zde je nespolehlivý, nebrat. Ale každý problém se dá vyřešit, například na těch kanárech jsem si nakonec zakoupil místní SIM s LTE. To lze udělat i na Bali, i tam jsou již nyní poskytovatelé, kteří podporují 4G.

bali kavárnaCo si tam dělal a co tě nejvíce zaujalo?

Odletěl jsem před Vánoci, takže jsem měl prvních čtrnáct dní volno a procestoval jsem veškeré „povinné“ turistické atrakce. Musím však říci, že to alespoň z mého pohledu rozhodně není to, proč na Bali jet, nebo proč vůbec být digitálním nomádem. Ta hlavní zkušenost je v tom, že to místo nejen navštívíte, ale alespoň kratší dobu tam žijete – v tom vnímám ten rozdíl mezi turistikou a nomádstvím. Takže mě nejvíce zaujal ten samotný pocit z toho ostrova – ty turistické atrakce, kterými si tam většina lidí zaplní celou dovolenou, pro mě byl jen takový bonus.

Potkal jsi tam nějaké další freelancery? Koho?

Odletěl jsem sám, to znamená, že původní plán byl se určitě setkat s ostatními digitálními nomády, na což existují internetová fóra. Nakonec k tomu však ani nedošlo, protože jsem se i mimo tuto komunitu seznámil s tolika místními lidmi i turisty, že jsem tuto potřebu vůbec necítil. Alespoň na mě to působilo tak, že jsou návštěvníci ostrova od Baličanů nakaženi pohodou a dobrou náladou a najednou se každý baví s každým.

Máš nějaké rady pro někoho, kdo by chtěl začít s nomádováním?

Jde o situaci, ve které člověk je. Pokud vás tento životní styl láká a děláte práci, kterou lze do nomádství převést zkrátka tak, že opustíte zaměstnání a seženete si vlastní klienty, pak moje rada zní – udělejte to. Bude to rozhodnutí, kterého nebudete litovat. Pokud jste však v zaměstnání, které je v oboru, ve kterém to zkrátka nejde, rozhodně neuškodí strávit jeden až dva roky v jiné oblasti v kanceláři, kde se velmi rychle naučíte, co potřebujete umět, a teprve poté začít tyto služby poskytovat soukromě.

Klientům to nevadí?

Na své práci mám rád to, že moje klienty zajímá jediná věc, a to jestli svoji práci odevzdám včas a v pořádku. Nicméně určité problémy tady samozřejmě jsou, například můj současný největší klient je z USA, kde je časová zóna například oproti Bali posunuta o 13 hodin, což znamená, že pravidelné ‚ranní‘ telefonáty probíhaly v jedenáct večer místního času. Ale to je extrémně nízká daň za to, že již nemusíte svůj čas trávit v pražské kanceláři.

Vnímáš po návratu něco jinak?rušné ulice indonesie

Nečekal jsem, že to tak bude, ze začátku jsem se tam jel prostě jen podívat, takže jsem sám překvapen, že na tuto otázku musím odpovědět kladně. Indonésie je poměrně chudá země a když tam člověk stráví nějaký čas, tak si začne uvědomovat spoustu věcí, které my v Evropě máme a považujeme za samozřejmé, a přitom pro jiné lidi mnoho z toho zůstává pouze nedosažitelným snem. Člověk si potom začne o něco víc vážit toho, co má.

Na co se teď soustředíš a co vše děláš?

Je toho teď poměrně hodně, kromě klientů, pro které vytvářím weby, jsem také spoluzakladatelem nového projektu, který snad posune moje cestování ještě o úroveň výše, protože pokud se nám podaří prorazit, nebudu již muset pracovat pro klienty, ale ve vlastní firmě – vše samozřejmě rovněž na dálku. Ale to, jestli to vyjde, je zatím ve hvězdách. Mojí třetí činností – a tady si udělám malou reklamu – je to, že jsem začal učit začátečníky, kteří mají zájem o stejný životní styl, jak to udělat – to znamená nejen jak vytvářet weby, ale i jak na tom vydělat dost peněz, a to na dálku. Uvidíme, jak to půjde, mám zatím jen jednoho studenta, ale zatím to s ním vypadá velice dobře a věřím, že by se do půl roku mohl uchytit v nějaké firmě a potom postupovat dál.