O přirozeném pohybu v cizím světě

Toho, že se význam řeči těla, gestikulace a mimiky kultura od kultury liší, si všiml asi každý, kdo se někdy podíval za humna, popřípadě zabrousil do turisty oblíbeného místa v domovské krajině. A vůbec není třeba zaměřovat se na vzdálené a exotické země, rozdíly jsou snadno pozorovatelné i u našich blízkých sousedů.

Před cestou do neznáma není vůbec špatný nápad zjistit si něco o tom, co tam znamená například přikyvování nebo široký úsměv. Třeba v Indii často značí rozpaky. Nejednou jsem se setkala s turisty, které přivádělo do varu, když jim místní se zářivým úsměvem odmítali slevit, popřípadě odpovídali na úplně jinou otázku, než byla dotyčnými turisty položena. Byli přesvědčeni, že se jim vysmívají. Přitom tomu tak vůbec nemuselo být.

To je ta snazší část. Co ale s řečí vlastního těla?

Dá se vůbec upravit osobní projev na míru dané kultuře? Jsem si jistá, že do značné míry ano. Na cestách se snažím svým způsobem zapadnout, nevyčnívat jako turista na dovolené, ale stát přirozenou součástí společenství, ve kterém se nacházím.

To neznamená předem ztracené pokusy předstírat, že nejsem cizí. Zejména v Asii by to bylo dost tragikomické. Je to minimálně zpočátku vědomé pokoušení se porozumět místnímu způsobu verbální i nonverbální komunikace, jednání i pohybu a akceptovat je.

A proč vlastně?

Pomáhá to předejít spoustě nepříjemných situací. Na spoustě míst světa je rytmus a rychlost toho, jak se věci dějí, zkrátka pomalejší. A spěchat znamená říkat si o potíže. Nemá smysl pokoušet se za den v Řecku stihnout všechno, co byste za stejnou dobu zvládli doma. Nepodaří se to, zbytečně se stresujete, narážíte na nepochopení a ještě působíte jako arogantní hulvát. Což teprve v Indii!

Místní se úplně jinak chovají k člověku, ze kterého cítí vnímavost k panujícím podmínkám, respekt a nenásilné úsilí o ponoření se do proudu života (vážně nevím, jak to lépe napsat) v místě, než ke kamerami ověšené bandě, kterou zajímají pouze turistické atrakce, exotické pití a obchody se suvenýry.

indie žena

Zostřená vnímavost

Už před první cestou do Indie jsem slýchala, že je tam zkrátka všechno jinak. No dobrá, psychicky jsem se připravila na to, že se nedá počítat se stejnými typy reakcí jako doma. Ale skutečnost člověka stejně ohromí.

Hlavně to, jak intenzivně na sebe lidé reagují, kolik toho poznají ze způsobu, jakým se pohybujete, z toho, co nosíte a jak to nosíte. Doslova čtou z vašich gest a očí, poznají uvolněný úsměv od křečovité masky nasazené pro vnější svět.

kojení v indii

U nás se ulicí prochází, jinde se na ní žije

Vysvětlení je vcelku prosté. Tady ve středu Evropy se skoro automaticky obklopujeme ochrannými hradbami svých domů, ploty obehnaných zahrad, skořápek aut nebo alespoň pohledů zabodnutých nevšímavě kamkoli, jen ne do tváří lidem, které míjíme. V hromadné dopravě se o uzavření se postarají ještě sluchátka nebo noviny. Držíme si svou intimní zónu a chráníme si soukromí. Zkuste jít po některé z hlavních ulic vašeho města a usmívat se lidem do očí.

V Indii je ulice životní prostor, ne jen pasáž odněkud někam. Na ulici se doslova žije, pojem soukromí má naprosto jiný význam. Z našeho pohledu tam vlastně skoro neexistuje. Lidé jsou nuceni vyžít pohromadě, a z toho vyplývá i jejich nesmírná všímavost.

chlapci v indii

A můžete si být jisti, že jako cizincům se vám dostane spousty pozornosti. Lidé jsou na vás zvědaví a skutečně záleží jen na vaší reakci, čeho se od nich dočkáte.

To co dám, to se mi vrátí

Dokud jste přirození a otevření, vyzařujete respekt a obdiv ke kráse kolem, potká vás to nejlepší. Nezištná pozvání a zajímaví lidé, sdílíte čaj se starou cikánkou vprostřed pustiny a zpět se svezete na velbloudu, aniž by po vás někdo něco chtěl. I všudypřítomní žebráci vás často nechají být a najdou si lepší oběť.

Ale jakmile v sobě chováte napětí, necháte se vyvést z míry, vlastně stačí, aby vám nebylo dobře, lidé kolem to vycítí – rázem se doslova odnikud vynoří žebráci, podvodníčci a neodbytní otravové vycítivší vaši zranitelnost. A když se začnete vztekat, ničemu nepomůžete, naopak. Nemá smysl spěchat, pokoušet se něco řešit ve stresu, představovat si, jak by to mělo fungovat. Ničemu tím nepomůžeme, jenom dostaneme vztek a snadno se může stát, že se domů vrátíme s pokřiveným názorem o hrubosti, neschopnosti a natvrdlosti převážně vstřícných a milých lidí.

indie jak to tam vypadá

Stačí se dívat

Výborně se mi osvědčilo sednout si po příjezdu někde trochu stranou, upíjet pomalu čaj a sledovat cvrkot na živé ulici. Ze zdánlivého chaosu se brzy začnou vynořovat vzorce jednání a to, co vyvolávají v odpověď. Krásně je to vidět u dalších turistů a cestovatelů. Někteří se nesou ulicí, jako by jim patřila, nevšímavě rozrážejí proud lidí, s bradou nahoře, foťákem na krku a vizí suvenýrů za hubičku. Jiní se opatrně rozhlížejí, aby do něčeho nešlápli, každou chvíli si kontrolují, že je ještě nikdo neokradl, a klopí oči před rodinami sedícími na ulici. A občas projde někdo zjevně odjinud, ale s klidem a s úsměvem v očích, vnímavě k prostoru i k lidem kolem sebe.

Dokážete si představit, jak se jejich vzpomínky na stejné místo ve stejném čase budou lišit?

Také by vás mohlo zajímat:

Benátky – nízkorozpočtový průvodce městem na laguně

Se svými historickými kanály, gondoly a klikatými uličkami jsou Benátky považovány za jednu z nejromantičtějších a nejnavštěvovanějších destinací na světě. Dle průzkumů jsou Benátky téměř na každém vysněném seznamu „to musím vidět“ – a není se čemu divit, jsou opravdu jedinečné.

A jelikož mám taky jeden seznam, ve kterém mají Benátky své místo, vydala jsem se jednou do tohoto romantického italského města podívat. Hned můj první postřeh byl – šíleně přestřelené ceny. Město je velmi drahé, a to zejména památky a turistické atrakce na hlavním ostrově. Naštěstí, existuje několik způsobů, jak toto město prozkoumat i za opravdu přátelský rozpočet.

Pokud letíte do Benátek, připravili jsme pro vás další užitečné rady zde:  Benátky – cesta z letiště a užitečné informace

Typické náklady

Ubytování

Na hlavním ostrově spíše nenajdete žádné levné koleje či ubytovny. Nejlevnější ubytování je v kempu, které jsou těsně mimo město. Ubytování je buď ve vlastním nebo místním stanu, bungalovu či chatce. Na noc zaplatíte 10 až 15 €, a to je fakt minimum, na které se dostanete. Alternativou jsou pak Airbnb, nebo couchserfing – moc toho ale neseženete. Chcete-li zůstat na noc ve městě, očekávejte, že zaplatíte kolem 30 – 50 € za noc v hostelu.

Nenechte se však zmást cenami na AirBnB, na této platformě a hlavně v Benátkách jsou ceny již poměrně vysoko. Vždy je lepší prohlédnout vyhledávací servery, které hromadí informace o hotelech z více zdrojů. Mě se tak podařilo získat levnější ubytování než na AirBnB přímo v centru Benátek. K tomu využívám službu Roomrentals.

Průměrné náklady na jídlo

Najíst se v restauraci v Benátkách znamená nejdříve protočit panenky, zhluboka se nadechnout, uvědomit si, že jsme na dovolené a přepočítávat ceny je hřích(!!!), a pak si teprve objednat. Pokud jste ale milovníci kávy, mile vás potěším. Pravé italské espresso geniální chuti začíná i na 1,5 €.  Určitě je lepší zajít si na oběd, než na večeři. Polední menu stojí asi 18 €.

Existuje i několik míst, kde se levněji najíte (pizza, sendviče), nebo si nakupte vynikající čerstvé dobroty na místních trzích.

Orientační ceny potravin:

  • chléb  2,5 € (60 Kč)
  • pečivo  1,5 – 4 €  (39 – 100 Kč)
  • máslo  1,1 – 2 € (30 – 55 Kč)
  • mléko  0,5 – 1 € (14 – 44 Kč)
  • jogurt  0,25 – 1,4 € (7 – 49 Kč)
  • mozzarela 1 € (27 Kč)
  • rajčata 1 € (27 Kč)
  • láhev vína 2 – 10 € (44 – 270 Kč)

Dopravní náklady

Gondoly a lodní doprava není sice nejlevnější, ale proto jste přeci do Benátek přijeli. Osobně si raději nechám ujít večeři (a to mám jídlo opravdu ráda), než abych si nekoupila alespoň jednu jízdu po kanálu. Stojí to opravdu za to. Kapacita gondol je až 6 cestujících.

benátky

Cenu za jízdu gondolou určuje město, ne gondoliér!  Cena je pevně stanovena na 80 euro / 40 minut jízdy. Gondoliér nesmí tuto cenu překročit, pokud tak učiní, nenechte se. Pokud si chcete plavbu gondolou prodloužit, každých dalších 20 minut stojí 40 euro.

Noční projížďka gondolou je dražší, stojí 100 euro / 40 minut jízdy a za prodloužení se připlácí 50 euro / 20 minut. Noční provoz je od 19.00 hod do 8.00 hod.

Levná gondola? I tak lze nazvat Traghetto

Pokud se chcete projet gondolou a netrváte na delší projížďce, pak pro vás máme skvělou alternativu. Lze to i velmi levně. Traghetto jsou gondoly pro několik lidí, které převáží cestující z jednoho břehu kanálu Grande na druhý. Cena za převoz se pohybuje okolo 1,5 eura.

Traghetto převozy se nachází na: San Marcuola, Santa Sofia, San Toma, San Samuele, Santa Marie del Giglio a Dogana.

Tipy pro batůžkáře

Nejezte u Piazza San Marco  – Jedná se o oblast s nejvíce turisty, dražší místo si ani nemůžete vybrat.

benátky masky na karnevalSbalte se na piknik  – V Benátkách je spousty malých trhů, ve kterých prodávají čerstvé ovoce, zeleninu i pečivo, sýry a víno. Nakupte si suroviny levněji a dopřejte si romantický piknik namísto drahé večeře – a za zlomek ceny.

Ztraťte se  – Benátky jsou nejkrásnější ve chvíli, když nevíte, kde jste. Naštěstí se o to nemusíte ani snažit, i s mapou v ruce alespoň jednou zabloudíte. Věřte mi, toulání po městě v bludišti nejrůznějších uliček je to nejkrásnější – z ničeho nic se před vámi vyloupne nádherné malé náměstíčko, fontána, romanticky opuštěná lavička, kostel, umělci…

Ostrov je malý, takže se nemusíte bát, že se nakonec nenajdete. Pokud jedete do Benátek jen na víkend, dejte přednost toulání před památkami. 🙂

Sleva na lodě – Pokud jste ubytováni na delší dobu, zvažte nákup slevové karty pro lodní dopravu a další služby. Můžete potenciálně ušetřit až 25%, více informací o slevách a akcích pro turisty najdete na VeniceConnected.com.

Navštivte Piazza San Marco – je to nejznámější náměstí v Benátkách. Je přeplněné, plné holubů a občas zaplavené vodou, ale i přes davy turistů je to opravdu majestátní místo hodné návštěvy.

Vyzkoušejte si masky – Benátky jsou známé i svým tradičním karnevalem masek. I přesto, že jste zde mimo karnevalovou sezónu, můžete si vyzkoušet tradiční masky v mnoha obchodech, které je prodávají. Nikdo neříká, že je musíte kupovat – ceny jdou do tisíců, ale můžete si je zdarma vyzkoušet, a je to opravdu super zážitek. 🙂

Také by vás mohlo zajímat:

Uložit

Uložit

Uložit

Uložit

S batohem po Evropě – Amsterdam na maximum

Amsterdam je jedním z nejoblíbenějších měst, které jsem měla možnost navštívit. Miluji jeho cihlové budovy, otevřené panorama, kouzelné kanály, všudypřítomné cyklisty, bohatou historii a neuvěřitelně uvolněný, bezstarostný postoj k životu. Naordinujte si 4 dny v tomto kouzelném městě a načerpejte z něj životní energii.

1. DEN

Amsterdam je město plné možností. Můžete toho dělat tolik, že i po tolika návštěvách budete stále nacházet nová místa a věci, co podniknout. Město si zaslouží více než víkend, a tak pro vás máme průvodce rovnou na 4 dny.

Pěší výlet a poznávání města

Skvělý způsob, jak se zorientovat, je vyrazit na pěší výlet. Dozvíte se něco o historii, zjistíte, kde jsou nejdůležitější památky ( i veřejné záchody) a poprvé se ztratíte ve změti uliček a kanálů. Romantika místa vás prostě zasáhne.

Volné pěší výlety jsou nádherná první aktivita, kterou byste měli podniknout v každém městě. Ve většině průvodců najdete okružní trasu kolem nejzajímavějších památek, a Amsterdam není výjimkou (mě osobně se osvědčily průvodce od National Geographic).

Plácněte se přes kapsu a kupte si projížďku lodí

Amsterdam je město svázané s vodou – vyrostlo kolem jeho kanálů a nyní jsme svědky krocení řeky Amstel. Ve většině případů vás od utrácení odrazuji, ale tady udělám výjimku. Kanály Amsterdamu jsou neuvěřitelně krásné, a nic se nevyrovná tomu vidět město z lodi (stejně jako Benátky).

Za co určitě neutrácejte peníze jsou výlety na velké kanály, které vedou kolem města – jsou neuvěřitelně předražené a nemají takové kouzlo. Přeskočit velké kanál výlety lodí, které vidíte kolem města – jsou předražené. Doporučuji skupinové zájezdy mířící do města – lodě jsou menší a prohlídky více intimní a se zajímavým výkladem kapitána.

amsterdam projížďka lodí

Van Gogh Museum

Nenechte se odradit davy – toto muzeum totiž opravdu stojjí za návštěvu. Teda pokud jste milovníci umění. V muzeu najdete jedny z nejlepších děl od Van Gogha spolu s vynikající biografií jeho života. Muzeum nabízí také obrazy dalších známých umělců své doby, jako Monet, Manet, a Matiss. Zkuste přijít později v odpoledních hodinách, kdy odezní největší nával. Na prohlídku si vyčleňte minimálně dvě hodiny.

2. DEN

Dům Anny Frankové

Na Prinsengrachtu si můžeme prohlédnout dům, ve kterém se skrývala před nacisty Anna Franková. Její deník, ve kterém vylíčila každodenní stísněný život ve strachu z prozrazení, vstoupil do dějin. Pokud vám nevadí čekání ve frontě, určitě si místo nenechte ujít. Vstupenky si můžete rezervovat jednoduše on-line až dva měsíce předem, což umožňuje přeskočit celou frontu a to je bezva. Pokud nemáte rezervaci, přijděte časně z rána, kdy jsou fronty nejmenší.

Oblast Jordaan

Chcete si odpočinout od davů a poznat Amsterdam očima místních? Zavítejte do staré dělnické čtvrti Jordaan, která se nachází v bezprostřední blízkosti centra města. Nejsou tu skoro žádní turisté a konečně si užijete tu pravou atmosféru. Sedněte si třeba do jedné z mnoha místních kavárniček a vychutnejte si moc dobrou odpolední kávu.

Jordaan je také skvělým bludištěm plným restaurací, kde se najíte levněji, než v centru. Pokud chcete tip na klasickou holandskou místní restauraci, zavítejte do Moeders.

čtvrť jordaan amsterdam

Muzeum tulipánů

Nadšení pěstitelé květin by si rozhodně neměli odpustit cestu k Muzeu tulipánů, kde naleznou také obchod s cibulemi unikátních druhů i odbornou literaturu. Muzeum se specializuje na historii pěstování tulipánů a opravdu stojí za návštěvu (stejně tak, jako květinová tržnice).

3. DEN – hurá na kolo!

Toto město miluje kola, údajně je v něm více kol, než lidí a tursitů dohromady. V realitě vás tady přejede spíše kolo, než auto. Nevidět Amsterdam a jeho okolí ze sedla kola je něco, čemu se říká smrtelný hřích. Proto si půjčte kolo na celý den a objevte Amsterdam z jiné perspektivy. Je to mnohem lepší investice, než další vstupenky do muzeí.

amstrdam na kole

Židovské historické muzeum

Muzeum je často přehlíženo ve prospěch domu Anny Frankové, což je velká škoda. Muzeum však stojí za návštěvu a vřele doporučuji si na něj udělat čas – aspoň si uděláte odpočinek od šlapání. 🙂

Oosterpark a Vondelpark

Projížďku na kole si zpestřete nádhernými parky, kde si můžete udělat krásný piknik a odpočinout si od ruchu centra města.

miluji Amsterdam text

Večerní Red Light District

Tak tohle se nedá popsat, to musíte zažít. Nejedná se pouze o sexuální čtvrť, ale také o turistickou atrakci. Během dne je to docela klidné místo. V noci místo ožívá červenými neony a v oknech a výlohách se to začne hemžit ženami všeho druhu. No, jak se říká, zážitek nemusí být pozitivní, hlavně že je intenzivní! 🙂

red light district amsterdam

4. DEN

Květinové trhy

Holandsko je posedlé květinami a zvláště pak tulipány. Proto není žádné překvapení, že jednou z nejpopulárnějších zajímavostíc je květinový trh. Oficiální holandský název je Bloemenmarkt a vy se tam určitě vydejte, některé jsou zcela zdarma, jiné za menší poplatek za vstup.

Bleší trhy na náměstí Waterlooplein

V Amsterdamu nevynechejte obří bleší trhy pod širým nebem. Lidé prodávají antikvární šaty, klobouky, starožitnosti, obrazy a mnoho dalšího. Pokud existuje něco, co chcete, najdete to zde. Otevřeno je od pondělí do soboty.

obrazy amsterdam trh

Knihovna Amsterdam

Knihovna města je krásná moderní budova postavená v roce 2007. Je gigantická, s úchvatným výhledem a nádherným horním poschodím s kavárnou. Je to jedna z mých oblíbených míst pro relaxaci v rušném městě. Není nic lepšího, než si zdarma prošmejdit obří knihovnu!

Také by vás mohlo zajímat:

Uložit

Uložit

JAK DOBÝT BERLÍN ZA 5 DNÍ – PRŮVODCE PRO BATŮŽKÁŘE

Berlín je gigantické město. Věděla jsem, že je velké, ale dokud jsem se ho (již klasicky) nerozhodla prozkoumat pěšky, nevěřila jsem, jak obří opravdu je. Do Berlína jsem se vydala na 5 dní s myšlenkou, že bych ráda viděla všechny zajímavá místa a zároveň poznala jeho duši (a taky ochutnala klasickou klobásu Currywurst z pouličního grilu). Toto město je prostě příliš ohromující na to, abyste jej mohli poznat za víkend. Pět dní na dobytí vám ale bude stačit. 🙂

Buďte středně líní: půjčte si kolo

Projít Berlín pěšky je naprostý nesmysl, mluvím z vlastní zkušenosti (pokud nemáte hromadu času). Nicméně, město je úplně parádně přizpůsobeno na jízdu na kole

K dispozici jsou oddělené pruhy pro cyklisty, takže můžete drandit bez strachu ze srážky s autem. Kola zde mají ve většině případů přednost a řidiči jsou na ně už zvyklí, takže je to opravdu pohodička. Většina místních obyvatel jezdí na kole po městě na nákupy i do práce (např. v obleku apod., fakt super).

Jezte levně v pouličních stáncích

Toto je obecné pravidlo platící ve všech zemích. Nejlevnější jídlo seženete na ulici v pouličních stáncích. V Berlíně se ale nemusíte bát, narazíte totiž na mnohé venkovní grily, ve kterých si pochutnáte na opravdu kvalitních klobáskách i grilované zelenině a dalších pokrmech. Určitě vyzkoušejte typickou berlínskou pochoutku Currywurst – klobása opečená na grilu s kari kořením totálně utopená v kečupu.

Levně se najíst znamená jídlo cca do 5 €, do kterých se vleze většina kebabů a pizzy. Osobně mi nejvíce chutnal kebab v Mustafas, který je narvaný zeleninou, omáčkami a masem k prasknutí. Mají i web, který si můžete prohlédnout zde.

Berlín dobývejte po částech

Snažit se objet polovinu památek za jeden či dva dny je holá sebevražda. Ve většině případů totiž strávíte více času přemisťování se z bodu A do bodu B. Rozdělte si Berlín na 5 částí a dobývejte je postupně.

Památky, které jsou boží a zdarma:

1 East Side Galleryberlin3

Obrovská část Berlínské zdi zůstala stát a dnes slouží umění. Nyní je známá pod honosným názvem East Side Gallery a patří mezi nejzajímavější venkovní umělecké exponáty v Berlíně.

2 Židovské muzeum

Židovská otázka a osudy židovského lidu vás provázejí celým východním Berlínem. Toto muzeum mapuje příchod Židů a jejich odkazu v celé německé historii, jakož i těžkosti, kterým museli čelit. Stojí za to si vyčlenit na prohlídku i pár hodin.

3 Památník holocaustuberlin4

Je součástí Muzea holokaustu a zachycuje zacházení nacistů a vyhlazování Židů. Památník se skládá z betonových desek, jejichž cílem je vytvořit pocit zmatku a neklidu. Určitě si tam zajeďte, protože pochopíte, jak se máme dneska dobře. Pokud jste otrlí, navštivte i zbytek muzea, které je také zdarma.

4 Treptower Parkberlin7

Nachází se ve východní části Berlína, v blízkosti starého opuštěného zábavního parku (který můžete také navštívit). Je to oblíbené místo na kole. Nádherný je také malý ostrov v jeho blízkosti, kde se o víkendech konají bleší trhy. Pokud vám nevadí utratit nějaké to euro, můžete si půjčit lodě a užít si trochu romantiky.

5 Templehof Park

Úplně neuvěřitelný park, který je vlastně staré nepoužívané letiště.

6 Checkpoint Charlieberlin9

Klasika, kterou nemůžete vynechat. Jedná se o rekonstrukci brány mezi bývalým východním a západním Berlínem. Celý den jsou zde na stráži vojáci a taky japonci, kteří si je pořád fotí. 🙂

7 Pohoda na řece Sprévěberlin6

Řeka Spréva protéká Berlínem a poskytuje spousty kanálů a vodních cest, kterými můžete vyrazit na výlet lodí. Je to docela zábava, ale také něco stojí. Jelikož podél řeky existuje krásná promenáda s mnoha bary a stoličkami, na kterých se můžete slunit, vyrazte raději pěšky a zadarmo. J

8 Ostrov muzeí a Domberlin8

Muzejní ostrov je komplexem pěti muzeí, které jsou od roku 1999 zahrnuty do kulturního světového dědictví UNESCO. Do muzeí se samozřejmě vstup platí, ale pokud si chcete užít atmosféru, stačí si ostrov projít z venku a kochat se zdarma.

Největší a nejpůsobivější „vele“ kostel v Berlíně Dom byl postaven na přelomu 20. století jako výraz imperiální moci. Z venku je úplně nádherný a majestátní, pokud se chcete podívat dovnitř, budete muset vysolit vstupné, myslím 5 €.

Bydlení – v Berlíně se nám osvědčilo hledat na těchto stránkách: Akční ceny hotelů v Berlíně

Také by vás mohlo zajímat:

Jak nebezpečné jsou turbulence… mohou srazit letadlo?

Pokud jste již letěli letadlem, dost možná jste i vy zažili ve větší, či menší míře turbulence. Pro ty z nás, kteří necestují pravidelně, to může být poměrně nepříjemný a neočekávaný zážitek. Pro posádku letadla to je ale běžná věc, se kterou se setkávají téměř dennodenně. Většinou budete včas varováni, abyste se vrátili zpět na svá místa a připoutali.

Jsou ale turbulence vždy neškodné? Nedávno bylo zraněno více než 30 lidí během náhlých turbulencí v letadle nad Indonésií společnosti Etihad.

Letadlo se jen tak nerozlomí

Ve skutečnosti jsou letadla navrženy tak, aby vydržely velmi silné propady během letu a dokonce i ohyby křídel. Většina pilotů se za svou celoživotní kariéru nesetká s tak silnou turbulencí, která by alespoň ohla samotné křídlo letadla. Ty jsou navržena tak, aby vydržela až dvakrát takový nátlak, než obecně při klasickém letu zažijí. Pokud vidíte, že se křídlo ohýbá, je to účelně.

turnulence vysvětlení

Co to vlastně jsou turbulence?

Pokud nejsou ve vzduchu žádné překážky, vzduch hladce proudí jedním směrem. Pokud ale vzduch narazí na vysokou překážku jako jsou třeba mrakodrapy nebo častěji hory, pak je proud vzduchu narušen a musí se uzpůsobit terénu. To ovlivní i proudy vzduchu vysoko nad těmito překážkami. Tomuto jevu se říká turbulence. Tyto výkyvy v proudění vzduchu pak velmi náhle nadzvednou nebo naopak strhnou letadlo dolů až o desítky metrů. Tyto otřesy jsou to, co ucítí cestující.

Pokud tedy například vzlétáte nebo přistáváte na letišti, které je blízko hor, či moře, šance jsou, že turbulence do jisté míry zažijete. Většinou se ale jedná pouze o mírné propady.

Turbulence během letu vysoko nad oblaky jsou méně častá, protože je zde řidší vzduch, cesta je díky nižšímu odporu vzduchu také ekonomičtější. Většina letadel letí ve výšce od 6 – 12 km nad zemí. Turbulence lze také zažít během přeletu mezi mraky, kde se jednotlivé proudy vzduchu různě mísí, viz obrázek.

turbulence ve vzduchu

Když se něco pokazí

Lidská nepozornost a extrémní turbulence bohužel mohou mít fatální následky. Jeden takový případ nastal roku 1966, kdy Boeing typu 707 byl strhnut z oblohy silnými turbulencemi. Pilot onoho nešťastného letu se odpojil od plánované trasy do Tokia, aby posádce letadla ukázal Fudži. Turbulence u této hory byly tak silné, že utrhli zadní křídla a letadlo chvíli poté havarovalo. Tento incident nikdo nepřežil.

I kvůli této tragédii jsou nyní všechny letecké trasy pečlivě plánovány a matematicky vypočítávány tak, aby se síla turbulencí minimalizovala. Každý pilot je vytrénován, aby porozuměl fyzice turbulencí a věděl, jak se v takových případech zachovat.

V dnešní době by se případ Boeingu 707 naštěstí neopakoval, protože novodobá letadla mají vyšší standard flexibility a tehdejší turbulence by zkrátka dnešní letouny nijak neohrozily.

Výdrž letadla ani neohrozí propady o desítky metrů a dokonce i odolají úderu blesku. Ten by musel vyřadit oba motory, nebo letadlo zapálit, aby něco vůbec začalo hrozit. Nedávno jsme také informovali o tom, že letadlo v pořádku vydrželo dokonce i explozi malé bomby na palubě letadla během letu.

Také by vás mohlo zajímat:

Paříž – 11 pompézních tipů jak ušetřit a užít si město na Seině

Míříte do Paříže? Nebo nemíříte, jelikož se bojíte, že vás to přijde na šílené peníze? Je vůbec možné ušetřit peníze v jednom z nejdražších měst Evropy? V tomto článku najdete 10 parádních tipů, díky kterým se vám podaří ušetřit rozpočet, takže si Paříž nejen užijete, ale zbude vám rovnou na další cestu do tohoto nádherného města. Město na Seině totiž patří mezi ty, do kterých se prostě budete vracet. 🙂

Nebudu lhát. Paříž není drahé město – Paříž je neskutečně drahé město! I přes všechny náklady však stojí za návštěvu. Romantická metropole nabízí tolik krásných míst, památek a atrakcí, že je škoda je chtít stihnout všechny během jedné návštěvy. A jelikož tato romantika opravdu něco stojí, tady je 10 tipů, jak ušetřit, abyste mohli vyrazit i podruhé, nebo po třetí.

Bydlení za hubičku

TIP č. 1: V hotelu ani penzionu se nedoplatíte. Místo toho se ubytujte přes Airbnb. Budete se cítit, jako v hotelu – Airbnb nutně neznamená, že musíte sdílet pokoj. Pokud jedete celá parta, můžete si pronajmout celý byt a ušetřit tak i náklady na jídlo – jednoduše si ho uvaříte ve vlastní kuchyni. Ve většině bytů je Wifi v ceně – nádhera.

hotel-v-parizi

Pokud přeci jen chcete hotel nebo hostel – hledejte na srovnávačích hotelů, dlouhodobě se nám nejvíce vyplatil hotelscombined.cz

TIP č. 2: Bydlení na punk je zdarma: Jinou alternativou jsou ubytovny, nebo dokonce CouchSurfing. Ti z vás, kterým nevadí spát na gauči a rádi poznají místní lidi, by měli na tento způsob bydlení vsadit. Výhodou je, že místní obyvatelé mají často cenné zasvěcené tipy a rady, jak si užít město o hodně levněji. Navíc vám třeba půjčí i zdarma kolo. 🙂

Jak chytře na dopravu

arc-de-triomphTIP č. 3: Jak se dostat z bodu A do bodu B? Přednostně městskou hromadnou dopravou. Taxíky úplně pusťte z hlavy (ale to asi nemusím ani psát, že?). Jsou příliš drahé! Nejlepší alternativou je koupit „karnet“. To je sada deseti lístků na metro, která stojí cca 14 eur. Jednotlivé jízdenky stojí necelé 2 € – takže něco ušetříte (je pravda že nic moc, ale lepší, než vidličkou do oka…)

TIP č. 4: Kolo – paříž je krásná a romantické na kole. Pokud budete pobývat v tomto městě týden a déle, určitě se vyplatí sí kola pronajmout namísto metra. Pokud jedete pouze na víkend, kola se bohužel nevyplatí a vyjdou levněji lístky. Více ohledně cyklo dopravy a informace o veřejných kolech zde.

Památky zdarma nebo se slevou

TIP č. 5: Loudání po Champs Elysee nebo noční procházka kolem osvětlené Eiffelovy věže je zdarma a je to prostě  nezapomenutelný zážitek. Paříž není Londýn, takže se téměř za všechny památky něco platí. Zkuste si proto Paříž užít po francouzsku – procházejte se, užívejte si romantiku u Seiny a nikam nespěchejte.

TIP č. 6: Památky zdarma: 

  • Louver: Každá 1. neděle v měsíci je vstup zdarma.
  • Študáci do 26 let, lidé od novin s platným průkazem a zdravotně postižené osoby s doprovodem mají vstup zdarma do většiny památek
  • Katedrála Notre-Dame
  • Bazilika Sacré-Cœur
  • Většina z nádherných kostelů.
  • Zahrady Chateau de Versailles, prohlídka paláce 1 neděli v měsíci zdarma (tak, jako většina památek v Paříži)

//

TIP č. 7:  Paris Pass: Pokud jedete do Paříže na více dní než jen na víkend a chcete prošmejdit většinu památek, rozhodně se vyplatí zakoupit Paris Pass. Platí na vstup do více než 60 muzeí a památek v Paříži, bez čekání, kdykoli a tak často, jak se vám zlíbí. Na dva dny stojí myslím 39 eur a za čtyři dny 54 eur.

Jak se levně najíst i v restauraci…

TIP č. 8: Dát si nějakou dobrou večeři v pařížské restauraci je prostě pálka. To, co se mi osvědčilo, je odepřít si romantiku večera a zajít si do nějaké pěkné restaurace s francouzskou atmosférou během oběda. V Paříži totiž fungují klasická meníčka, tak jako u nás (nejen ve všední dny), které jsou mnohem levnější, než večeře.

paříž obědy

TIP č. 9: Nebo to udělejte stejně jako většina Pařížanů – nakupte potraviny v supermarketu nebo na kulinářském trhu. Nemusíte ani vařit. V teplejších dnech je zvykem sedět v parcích na zemi, nebo u Seiny a udělat si romantický piknik.

Pití a wifi zdarma…

TIP č. 10: Voda zdarma: Paříž je skvělá v tom, že vás nenechá padnout žízní. Nabízí více než 200 samoobslužných fontánek s pitnou vodou, kterou si můžete nabrat zdarma a ušetříte tak za balené vody.

TIP č. 11: Free Wi-Fi. Existuje více než 260 volných míst v Paříži, které nabízejí wifi zdarma.

Paříž je drahé město, ale jako v každém jiném větším městě můžete najít levnější alternativy. Moje nejcennější rada asi zní: nesnažte se obejít všechny památky, budete tak akorát utahaní a unavení. Pokud nemáte peníze, prostě si užijte Paříž z venku, procházejte se uličkami, zablouděte, nakukujte do obchůdků, i když si nic nechcete koupit. Prostě si užívejte atmosféru, která je tisíckrát lepší, než všechny památky dohromady. 🙂 Na ulicích se toho děje prostě mnohem více, než v muzeích. 🙂

Také by vás mohlo zajímat:

Po rezervaci letenky: jak se cítí každý cestovatel

Jen málo věcí se vyrovná tomu, když se rozhodnete zařídit si vlastní dovolenou. Obzvláště, pokud v tom nemáte tolik zkušeností. Jeden pak může zažívat celou řadu emocí, které jsme se dnes snažil popsat pro ty, které možná právě toto čeká.

1. Panika

Klik! OK, zvládl jsem to. Nakonec jsem na to tlačítko „objednat“ klikl a peníze se již odečetly z účtu. Teď už mám zakoupenou letenku nebo třeba hotel. Teď již zbývá vše to ostatní. BYLO TO ALE SPRÁVNÉ ROZHODNUTÍ? Určitě si vybral to nejlepší? Kolik si utratil? Co na to řeknou rodiče?

1

2. Zamyšlení se

Kdo mi  dal vlastně pravomoce dělat takové velké rozhodnutí? Jasně, mám práci a vydělávám, abych si mohl čas od času něco koupit, ale tohle možná byla chyba.

hugemistake2

3. Finanční stres

OK, ta cena za dovolenou bude možná trochu vyšší, i když jsem koupil super levný last minute. Teď bych si měl asi na chvilku utáhnout opasek, že? Žádný Starbucks… alespoň tak týden.

help-me-Im-poor

4. Zvědavost

Tak třeba to nebylo nakonec tak špatné rozhodnutí, člověk by měl cestovat a poznávat co nejvíce. Musím více vycházet z komfortní zóny. Taky potřebuji už pauzu a trochu změnit prostředí. Chci se přeci podívat do světa. Jo, učitě to bude stát za to! Ještě že jsem se hecnul a koupil to.

2

5. Nejistota

OK, první průser. Ne, nic nevím. Rozhodně bych neměl dělat takové velké rozhodnutí. Co jsem si vlastně vůbec myslel? I když…

6

6. Vzrušení

Je to vlastně docela rachot… už se nemůžu dočkat. Nakonec tohle by mohl být nezapomenutelný zážitek. Tam jinde jsou lidé přeci otevřenější. Třeba tam někoho poznám. Život je plný překvapení…

3

7. Svoboda

Začíná mi docházet, že tenhle trip je pro mě vlastně únik od každodenní obyčejnosti. Takové vysvobození. Už brzy budu odcházet z práce naposled a vyrazím na cestu. Je na čase brainstormingovat, co tam vlastně budu dělat.

freedom

8. Nezničitelnost

Všechno jsem zvládl sám. Zarezervoval jsem si ty letenky, hotel… sám jsem se tak rozhodl. Už jsem se dostal tak daleko a teď mě čeká prozkoumávání neznémého. Nic mě nezastaví! Jsem pánem všeho tvorstva! Vše určitě bude v pohodě.

dragons2

9. Panika (zase)

Ne, ne, ne. Tohle určitě byla sakra chyba, vždyť já jsem mezi tím mohl udělat takových věcí! Tolik se toho bude dít, když já zrovna budu pryč! Sotva si dokážu vzpomenout, abych si vypral ponožky a teď letím někam do pryč a sám? Jak si vůbec zabalím kufřík?… Mám kufřík?

5

10. Pán světa

Tak jo, zvládl jsem si zabalit vše (vlastně to byla maminka / přítelkyně, ale já jim říkal, co si vemu!), co potřebuji. Vše mám již připravené a naplánované. Vím kde je hotel a jak se tam dostat. Teď jsem již zkušený cestovatelský mudrc a pokud někdo něco potřebuje vysvětlit, vždy by se měl zeptat především mě.

4

11. Klid

Vždyť zas tolik o moc nejde, všechno je vlastně v pohodě. Vše připraveno a dovolená může začít. Když už zavřu oči, tak se vidím na té dovolené. Dokážu si ji dokonale představit, protože jsem projel asi tak zilion fotek. Vůbec nevím proč jsem tak vyváděl. Už letíííííííím.

chewy

Na cesty bez foťáku. A proč ne?

„Hele, ale to počasí je dneska dost vo ničem.“ „No jo, se tam práskne modrej filtr.“ „To jo, vole, kdo by byl zvědavej na mlhu.“ „Jasně vole, důležitý je, jak to bude vypadat na monitoru.“

Rozhovor vyslechnutý pod Veľkým Rozsutcom na mě zapůsobil tak hluboce, že jeho poslední věta mezi naší partou horských nadšenců zlidověla. A na tomto místě bych snadno mohla navázat filipikou proti kompulzivní poruše zvané fotomaniakie spočívající v přesvědčení, že je nezbytně nutné zachytit každé pěkné nebo alespoň slavné zákoutí minimálně třikrát, a pokud možno v doprovodu odvázaně se culících individuí.

Hlavně to dát na Facebook / Instagram

Potom se to všechno stáhne do počítače, patřičně upraví, a buď se na to navěky zapomene, nebo se z alba stane mučící nástroj určený rodině a kamarádům, kterým je po několik úmorných hodin předváděno, jak jsme se měli na prázdninách hezky, kde všude jsme byli a co jsme měli na sobě („A hele, tady mam flek od zmrzliny!“).

Jenže já chci srovnávat svoje cesty bez foťáku s něčím docela jiným. A to docela jiné je, když nefotíte bezhlavě všechno, co vám přijde do cesty, ale s rozmyslem a s citem. A nevracíte se s tunou nezajímavých fotek s krásným filtrem, ale s menším počtem krajin a momentek, které skutečně něco zachytí, spoutají v sobě náladu a krásu místa a prožitého momentu. Na takové obrázky je pak radost se dívat – i v případě, že nejste jejich autorem.

Ale foťák do mé cestovatelské výbavy stejně nepatří. Možná se to časem změní, ale zatím to tak nevypadá. A proč vlastně? Vždyť na tom focení (s citem, rozumí se) není nic špatného. A co si budeme nalhávat, kolikrát už by se mi nějaký ten obrázek z cest hodil. K vyprávění, ale i jako vzpomínka pro mne samotnou.

Ještě před pár lety jsem tvrdila, že fotka stejně nezachytí to důležité – pocit a vůni, celý ten komplex vjemů. Vážně, nedokážu si představit, že by sebelepší fotografie uchovala můj první pohled na Himaláje.

himalaje

Byla jsem nevyspalá z dlouhé cesty vlakem a čekalo mě stejně dlouhé šplhání se do kopců v nacpaném dýchavičném autobuse, kvůli žaludečním potížím (nezbytný cestovatelský zážitek, že…) jsem dva dny skoro nejedla a necítila se nijak zvlášť dobře. Na vlakové zastávce jsem na východ slunce čekala dvě hodiny obklopena ne zrovna přátelsky se tvářícími místními. Ale pak se rozednilo a přede mnou se zdvihala hradba hor dávající význam slovu nebetyčný.

Úchvatná krása a úchvatná chvíle, které mi daly zapomenout na všechno předcházející nepohodlí. Pocit, o kterém si ráda říkám, že na něj nezapomenu. Ne, fotka to nezachytí, ale mohla by uchovat alespoň něco, posloužit jako východisko pro vzpomínku na to všechno, nakonec většina lidí má rozvinutou právě vizuální paměť…Takže tohle zdůvodnění padá.

Zastavit se, nadechnout a dívat vlastníma očima

A taky jsem kůže líná. Když se vyškrábu na horský vrchol, chci sebou praštit na kámen, nasávat voňavý vzduch, smát se na ptáky a mraky a všemi smysly vnímat krásu kolem sebe. Nemám nejmenší chuť plazit se po břiše, pokoušet se zachytit orla v letu zrovna nad tamtím ledovcem, když na něj dopadnou paprsky slunce, co se už za vteřinku musí vymanit zpod mraku, a nadávat, když mi ta jedinečná chvíle uteče.

bez fotaku v přírodě

Foťák na krku = turista

Hlavní důvod ale leží někde jinde. Pro mě asi v tom, že už skutečnost, že máte na krku foťák, vás vymezuje vůči okolí. To, že člověk působí jako turista, ze kterého bude místní drobotina loudit fotku: „Pikčr! Pikčr!“ a následně nejspíš odměnu za to, že vám stála modelem: „Rupí! Rupí!“, je jen detail. Ještě se najde spousta míst, kde jsou lidé na svoji fotku upřímně zvědavi a nic za ni nechtějí.

taking-photo-1309047_640Nicméně i tam, jakmile na nějaké místo vstoupíte s foťákem v ruce, přistupujete k němu zvnějšku, jako člověk, který si udělá pár fotek a jde pryč. Pokud nejste výjimečný talent a neuděláte si dost času na důkladné poznání a procítění, komunikace s lidmi a s prostorem se tím zaměřením na vizuální stránku svým způsobem zplošťuje. Fotoaparát kreslí hranici mezi fotografem a jeho objekty. Bez něho jste na jedné rovině s ostatními lidmi. Je rozdíl mezi tím, vystihnout momentku matky mladého tibetského mnicha, která za synem přešla přes horské průsmyky do indické Dharamsaly, zachytit její vyčerpání i radost, a mezi tím, sedět s ní ve stínu klášterní zdi a hledat společná slova překračujících bariéru jazyků, kultur a zkušeností. Fotograf s velkým F asi dokáže obojí, ale kolik takových po světě chodí?

Nemám v sobě to nadání fotografovat neinvazivně, přirozeně a bez vzbuzování ostychu. Asi proto, že nejvíc ho cítím sama při představě, že bych tu starou Tibeťanku s nádhernou tesknou tváří měla zkoušet lapit do klece hledáčku, a zničit tak chvilkové porozumění mezi najednou ne cizími lidmi. Ze spontánního a vlastně velmi intimního setkání bych najednou udělala něco odosobněného, nacpala bych ji do role kuriozity, senzace, atrakce…

Bylo to na stejném místě, kde jsem o pár dnů později s úžasem a nadšením pozorovala plešatého Holanďana, který se točil kolem lidí s obrovským foťákem, povídal si a smál se s nimi a mezi tím – a vypadalo to jako mimochodem – fotil nádherné portréty, které všem hned ukazoval. Nevzbudil snad jediné zamračení, jediný záblesk nepokoje. Také je pravda, že tam přicházel několik dnů za sebou a dnes si poprvé přinesl foťák.

Umět to takhle, třeba bych psala úplně jiný článek. Ale zatím mi žádné pěkné obrázky nemohou nahradit chvíle souznění a otevřenosti, které by fotoaparát v mých rukou skoro určitě zahnal.

Také by vás mohlo zajímat:

Indie: Cesta za kulturním šokem

Na své první setkání s Indií se pamatuju moc dobře.  Hned v noci při výstupu z letadla mne skoro udeřila vůně a tíha vzduchu odlišného od všeho, s čím jsem se do té doby setkala. Mrazivé lezavo lednového rána jsem vyměnila za vlahou a měkkou temnotu prosycenou novými vjemy, pachy a zvuky. Skoro jsem se začínala rozhlížet po opicích, jejichž přítomnost na indických letištích mi slibovalo hned několik cestopisů, ale to už bych chtěla moc.

Ona ta záplava slibné a lákavé cizosti, která hned před budovou letiště pohltila postavy mých spolucestujících, docela stačila sama. Na chvilku jsem se musela zbavit pocitu zaskočenosti tváří v tvář hordě Indů, čekajících na své příbuzné, přátele a zákazníky, v umělém světle blýskajících bílými košilemi a zářivými zuby. Připadala jsem si hrozně nápadná se svým zimně pobledlým obličejem, dlouhým letem ucouraným oblečením a s batohem na zádech. A také nepatřičně nebarevná a strohá oproti jasným a pestrým sárím ovinutým kolem těl Indek starých i mladých, krásných a štíhlých i přetékajících tukem, cestovatelek s elegantními zavazadly i uklízeček na záchodě.

kulturní šok v indii

Ten opravdový kontakt s cizí zemí, ve které jsem měla strávit následující tři měsíce, ale přišel až následujícího dopoledne, když jsem otevřeným okýnkem autobusu hltala krajinu jižní Indie na samém severu Karnátaky. Hluboké stíny v zeleni v tropickém slunci, marnivě růžové a červené květy, kokosové palmy a rýžová políčka, ve kterých se brodí čápi a lidé – ženy jako krásné siluety v umáčeném pruhu sárí, muži hubení a sklonění k bahnité vodě.

Ve vchodu chatrče pomazané hlínou klečí úpravná dívenka ve školní uniformě a matka jí češe lesklé černé vlasy. Když se o něco později obě posadí na sedadla přede mne, cítím z nich kouř z otevřeného ohniště, pot i omamnou vůni květů měsíčku, které navlečené na niti do řetězů zdobí sochy božstev, chrámy i šíje posvátných krav.

Nekritické nadšení

Jako každý správný cestovatel jsem byla prvních několik dnů nadšená a nekriticky uchvácená tou zahlcující hýřivostí barev, zvuků, pachů a všech vjemů. Zároveň jsem se cítila až bolestně obnaženě při styku s kulturou, ve které je hodnota jednotlivce a jeho života vnímána diametrálně odlišně od toho, nač jsem byla zvyklá.

Šok z kontrastu

V rurálním prostředí na jihu nevystupuje bída tak nápadně a stroze jako ve velkých městech, i tak musí každého udeřit do očí z pohledu Evropana až absurdní nepoměr mezi chudobou a bohatstvím, mezi sebejistotou vyšších kast a absolutním ponížením nedotknutelných připuštěných jen k té nejubožejší práci.

V takové chvíli je velmi snadné všímat si jen vyhrocených kontrastů, rozdělit si viděné na černou a bílou a nepostihnout bohatství skutečnosti mezi nimi. Příliš mnoho cestovatelů se vrátilo ze světa s historkami o bídě, špíně a nevzdělanosti – často se to stává lidem, kteří jsou na cestě příliš krátce a spěchají za zážitky z místa na místo, aniž by si dopřáli čas pozorovat, naslouchat a pokoušet se porozumět.

indie chudoba

Bez srovnávání

Už třetí den v Indii jsem při snídani přes půl hodiny poslouchala dvě jinak vcelku milé Němky, které zhrozeně srovnávaly podmínky a život v Indii s Evropou. Sčítání jablek a hrušek v té nejčistší podobě. Naše světy jsou natolik jiné, že prosté srovnání musí být zavádějící. Pokusit se položit mezi Evropu a Indii rovnítko nutně vede k nepochopení.

Bez očekávání

Stejně tak přílišná očekávání při příjezdu do cizí země omezují schopnost citlivě pozorovat to, co je, protože čekáte na to, co by mělo být a o čem jste si přečetli v cestopisech a vyslechli z vyprávění ostatních.

Nástup kulturního šoku

Fascinaci novým a nadšení z poznávání cizí země časem musí vystřídat pocit deziluze, to je okamžik, kdy vám upadnou růžové brýle povrchního vnímání toho, co se děje kolem vás, a vy si začnete uvědomovat hlouběji realitu života místních obyvatel. Za zářivou barvou sárí najednou vnímáte nalinkovanost života mladé Indky, jejíž šance na vymanění se z koloběhu tvrdé práce (třeba dennodenní nošení stavebního materiálu v koši na hlavě), dohodnutého sňatku a péčí o rodinu jsou v podstatě nulové. Snaha místních vás při každé příležitosti vyzpovídat se ze zábavy změní v otravu a najdou se okamžiky, v nichž vám celá ta země a její lidé připadají stupidní a teď už skutečně cizí. A začne se vám stýskat po domově, ze kterého jste před pár týdny nadšeně utíkali za dobrodružstvím.

Dobrá zpráva je, že i tohle přejde. Pomůže popovídat si s dalšími cestovateli, zalézt někam do soukromí s knížkou nebo se sluchátky na uších (mně se náramně osvědčují Cimrmani) a nechat všechny negativní emoce vybouřit se a odplynout.

Ty růžové brýle už se nevrátí, namísto nich zůstane hlubší pochopení krásy i bídy, ocenění toho dobrého a schopnost nezavírat oči před tím špatným.

indie architektura

Kulturní šok po návratu

Po počáteční euforii návratu, rozdávání dárků a výborné večeře od maminky procházíte důvěrně známým městem, které najednou působí jako cizí, nepochopitelné až absurdní s lidmi uzavírajícími se do ochranných kokonů svých domů, aut, mobilů a přehlížení všech ostatních. Skoro nikdo nenavazuje oční kontakt, když se usmějete na cizího člověka, působíte podezřele, jen letmý úsměv vyměněný s pouličním hudebníkem, kterému u nohou leží ošoupaný batoh, vás přesvědčí, že nejste v davu úplně sami.

Zejména po návratu z první delší cesty jsem musela hodně bojovat, abych se vyvarovala bezmyšlenkovitého srovnávání a zklamaných očekávání, kterým se mi v Indii vcelku podařilo vyhnout. Nejpříjemnější pocit to není, ale za rozšířený pohled na vlastní kulturu stojí.

Také by vás mohlo zajímat:

TOP 10 TROPICKÝCH OSTROVŮ SVĚTA, KTERÉ MUSÍTE ZAŽÍT

Zlaté písečné pláže, azurové moře, teploty 30 +, mírný svěží vánek, houpací síť pod palmami a koktejl v ruce… Tomu říkám dovolená snů. Nebo alespoň zasloužený odpočinek po týdnech toulání se po horách nebo poněkud rušných turistických centrech. Nechte se nalákat do ráje a vyberte si z 10 TOP tropických ostrovů světa. Vybírat můžete od milionářských destinací až po místa, kde je dovolená prostě za hubičku.

Seychely

tropicalislands1

Najdete je na východním pobřeží Afriky, kde svým návštěvníkům nabízejí doslova ráj na zemi. Pokud se rozhodujete, kam se přestěhovat do plážové chýše, a máte dostatek peněz, Seychely jsou určitě správná volba.

Nabízejí prostě vše: nádherné pláže, čistou azurovou vodu, tuny ostrovů… No jo, ale ono to všechno stojí několik výplat… Obyčejným smrtelníkům proto doporučujeme šetřit a pak navštívit ostrovy mimo hlavní turistickou sezónu. 🙂

Maledivy

tropicalislands2

Nachází se uprostřed Indického oceánu, ve shluku 1000 ostrovů, které jsou často jen řada korálových atolů, sotva nad hladinou moře. Během tsunami z roku 2004 bylo mnoho z těchto ostrůvků zcela odplaveno.

Maledivy patří mezi nejfantastičtější místa pro potápění, šnorchlování a pozorování podmořského světa. Přivítá vás krásný bílý písek a opravdu přátelští obyvatelé. Nejlepší čas na Maledivy je od listopadu do května, kdy je počasí tak akorát.  Bohužel, i zde je prostě čertovsky draho. Achjo…

Ko Lipe

tropicalislands3

Ostrov v jižním Thajsku překypující životem, barvami a veselím. Chutné čerstvé ryby a mořské plody si zde dáte každý den k obědu za hubičku, a hned po hodinovém šlofíčku se můžete pustit do šnorchlování. Návštěvu si naplánujte od listopadu do března, kdy je nejlepší počasí s nejmenším počtem lidí.

Bali

tropicalislands4

Nemůžeme vynechat dnes již klasiku pro dobrodružné cestovatele. Bali je turistickou Mekkou, ostrov, který je zvolen jedním z nejlepších ostrovů pro dovolenou na světě, rok co rok. Je tu dost místa pro každého, surfování je prostě pecka, jídlo úžasné, vše je skoro zadarmo a místní obyvatelé opravdu velice přátelští a pohostinní až běda.

Fiji

tropicalislands5

Znáte seriál Červený trpaslík? Tak to určitě znáte i Fiji! 🙂 Fiji je jistota skvělé dovolené, nabízející ohromné množství pláží a míst k odpočinku i ke sportu. Je zde tolik ostrovů, že jste skoro povinni najít si ten, který se vám nejvíce líbí, a tam se usadit nadobro. Teplota je po většinu roku téměř konstantní, s cyklóny vyskytujícími se mezi listopadem a lednem.

Tahiti

tropicalislands6

Znáte ty fotky romantických tropických bungalovů ve vodě? Tak to je Tahiti. Samotné jméno je již dlouho synonymem tropického ráje. Tahiti se řadí na první místa v žebříčku nejoblíbenějších míst pro trávení líbánek na světě. Můžete si zde odpočinout na sluníčku, potápět se, a hlavně si skočit do vody hned z vašeho bungalovu.

Havaj

tropicalislands7

Sepište si vše, co byste rádi podnikli na vaší letní dovolené u moře a znásobte štěstí dvěma. Gratuluji, jste na Havaji. Navíc zde můžete navštívit nádhernou přírodu a unikátní národní park „Volcano National Park“, ve kterém prozkoumáte tajemství sopky a všeho, co je s ní spojeno.

Cookovy ostrovy

tropicalislands8

Tyto ostrůvky jsou nečekaně pojmenovány podle Jamese Cooka, neohroženého muže, který je objevil. Nacházejí se v Jižním Pacifiku a bohužel jsou totálně z ruky. Díky tomu jsou ale ideální pro únik od moderního života a oblastí zmítajících se zuřivými turisty. 🙂

Curacao

tropicalislands9

Ostrov v Karibském moři, který patří Holandsku. Byl zvolen již poněkolikáté nejkrásnějším ostrovem Karibiku, a to  také díky městu, které je postaveno v holandském stylu. Jsou zde neskutečně krásné pláže, romantická atmosféra a zábavy tolik, že ani vše nestihnete vyzkoušet. Prostě dovolená snů.

Zdroj obrázků: nomadicmatt.com